Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2346/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci návrhu A. M., zastoupené JUDr. Eduardem Pavlíkem, advokátem se sídlem Brno, Muchova 7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. a proti výroku III. a IV. usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu vycházejícím z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud pro porušení a d (dále jen ""), y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

V dědickém řízení po zůstaviteli A. M. (otci stěžovatelky) byla mj. schválena dohoda o vypořádání dědictví mezi stěžovatelkou a dalšími dvěma účastníky dědického řízení. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání; krajský soud napadené usnesení rubrikovaným usnesením potvrdil. Následné stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné dle 237 odst. 1 písm. c) a contrario.

Stěžovatelka před obecnými soudy tvrdila, že jednání ostatních dědiců odporovalo dobrým mravům ve smyslu § 3 obč. zák. a zpochybňovala platnost dohody o vypořádání dědictví, jelikož ji měla uzavřít v omylu, případně v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

Dle názoru stěžovatelky jsou právní závěry soudů obou instancí výsledkem interpretace a aplikace právních předpisů mimo meze ústavnosti, a rovněž jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. z nich vyplývajícími skutkovými zjištěními.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ ].

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté. Úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů; nepřísluší mu tak hodnotit provedené důkazy, ani posuzovat, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelčina základní práva a svobody.

Stojí též za připomenutí, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li, již ku své povaze a obsahu, se dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Tak je tomu i v posuzované věci.

Stěžovatelka totiž ve svém podání uvádí jedinou potenciálně - ústavněprávně -významnou námitku, jež tkví v tvrzeném extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými a právními závěry; tuto kritiku však nikterak nekonkretizuje a setrvává toliko u všeobecné proklamace, pročež s ní konkrétní relevanci spojit nelze.

Tím, že další výtku - o soudy pominutém rozporu dědické dohody s dobrými mravy -uplatnila stěžovatelka poprvé až v rámci dovolacího řízení, je v následném řízení o ústavní stížnosti nepřípustnou, neboť pomíjí stěžejní princip ústavněprávního řízení, jímž je jeho subsidiarita k řízení před obecnými soudy (srov. ).

Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými soudními rozhodnutími bylo porušeno některéu chráněné základní právo stěžovatelky; okolnost, že se závěry obecných soudů se neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost jejího podání. Řízení před obecnými soudy nevybočuje z mezí zákona, jeho výsledek je z ústavního hlediska akceptovatelný a odůvodnění v něm vydaných rozhodnutí je srozumitelné a ústavně konformní.

Senát Ústavního soudu z výše uvedených důvodů ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle usnesením (mimo ústní jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2008

Jiří Mucha

předseda senátu