Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
60866.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 3047/08
Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem AK Bezucha, Klimeš, Stratil se sídlem Wellnerova 1215/1, Olomouc, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2008 č. j. 16 Co 130/2008 -207, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2007 č. j. 16 C 263/2006 -79, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 11. 12. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozsudku (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu "), brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu, neboť má za to, že jimi bylo porušeno právo zaručené čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a že těmito rozhodnutími došlo též k porušení čl. 2 odst. 2 Listin y a čl. 3 Listin y.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byla zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody. Škoda měla být způsobena tím, že vedlejší účastník, Národní památkový ústav, jehož byl stěžovatel zaměstnancem, poskytoval svým zaměstnancům stravování stravenkami v různých nominálních hodnotách, když v Praze poskytoval stravenky v nominální hodnotě vyšší než v místě, kde pracoval stěžovatel, resp. stěžovatel na ně musel platit vyšší příspěvek. Stěžovatel namítal i diskriminaci, ke které docházelo tím, že stěžovateli nebyl na rozdíl od zaměstnanců pracujících v jiných regionech poskytován příspěvek na penzijní připojištění. Skutečnost, že zaměstnavatel neumožnil stěžovateli čerpat z fondu kulturních a sociálních potřeb (dále jen FKSP) příspěvky na penzijní pojištění, nebyla podle názoru okresního soudu diskriminační, neboť čerpání z FKSP bylo upraveno podle kolektivních smluv uzavíraných jednotlivými územními pracovišti Národního památkového ústav u s příslušnou odborovou organizací. To vedlo též k tomu, že někde byl dohodnut vyšší příspěvek na stravné, jinde nižší.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal stěžovatel odvolání, kterým byly potvrzeny klíčové výroky rozhodnutí soudu prvého stupně, neboť ze strany vedlejšího účastníka nedošlo k porušení rovného zacházení se všemi zaměstnanci.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že diskriminace stěžovatele byla přímým důsledkem porušení čl. 27 odst. 2 Listin y, neboť odborová organizace, jíž byl stěžovatel členem, byla vyloučena ze spolurozhodování o tvorbě a čerpání FKSP. Tímto omezením ústavně zaručených práv odborové organizace byla omezena i práva stěžovatele jako člena této znevýhodněné odborové organizace. K porušení čl. 2 odst. 2 Listin y pak mělo podle stěžovatele dojít tím, že podle názoru stěžovatele nemůže Národní památkový ústav jakožto státní příspěvková organizace vytvářet několik dílčích fondů FKSP, neboť na něj není možno aplikovat čl. 2 odst. 3 Listin y. Porušení čl. 3 Listin y stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy žádným logickým a přesvědčivým způsobem nevysvětlily, z jakých právních vztahů je odvozen nárok stěžovatele na poskytování plnění peněžité hodnoty - příspěvku na penzijní pojištění a příspěvku na závodní stravování - a v tomto jsou tedy jejich rozhodnutí zcela nepřesvědčivá, příčící se pravidlům logiky a svědčí podle stěžovatele o zřejmé libovůli soudů.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ).
Z postoupené stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že těmito rozhodnutími nebylo a ani nemohlo být porušeno žádné ze základních práv stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení práva garantovaného čl. 27 odst. 2 Listin y. Čl. 27 odst. 2 Listin y mj. stanoví, že je nepřípustné zvýhodňovat některé z odborových organizací v podniku nebo v odvětví. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že článek 27 odst. 2 Listin y poskytuje ochranu nikoliv jednotlivci, ale odborovým organizacím. Zásahu do svých ústavně garantovaných práv se tudíž v případě čl. 27 odst. 2 Listin y jakožto aktivně legitimovaný subjekt může domáhat pouze odborová organizace, nikoliv jednotlivec. Je proto nutno učinit závěr, že stěžovateli právo garantované čl. 27 odst. 2 nesvědčí a nemůže se též dovolávat jeho ochrany. Porušení jiného práva stěžovatel nenamítá a Ústavní soud ani porušení jiného práva neshledal.
Pokud jde o tvrzené porušení čl. 2 odst. 2 Listin y, tak Ústavní soud konstatuje, že tento článek neobsahuje základní právo, nýbrž princip, který je příkazem pro veřejnou moc. Ustanovení čl. 3 Listin y, jehož porušení se stěžovatel také dovolává, zakotvuje akcesorickou rovnost v právech a lze se jej dovolávat jen v souvislosti s porušením jiného základního práva nebo svobody (srov. např. již nález
, N 74/4 SbNU 205).
Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y a § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2008
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu