Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3047/08

Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem AK Bezucha, Klimeš, Stratil se sídlem Wellnerova 1215/1, Olomouc, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2008 č. j. -207, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2007 č. j. -79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 11. 12. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozsudku ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu, neboť má za to, že jimi bylo porušeno právo zaručené d (dále jen " ") a že těmito rozhodnutími došlo též k porušení y a y.

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byla zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody. Škoda měla být způsobena tím, že vedlejší účastník, Národní památkový ústav, jehož byl stěžovatel zaměstnancem, poskytoval svým zaměstnancům stravování stravenkami v různých nominálních hodnotách, když v Praze poskytoval stravenky v nominální hodnotě vyšší než v místě, kde pracoval stěžovatel, resp. stěžovatel na ně musel platit vyšší příspěvek. Stěžovatel namítal i diskriminaci, ke které docházelo tím, že stěžovateli nebyl na rozdíl od zaměstnanců pracujících v jiných regionech poskytován příspěvek na penzijní připojištění. Skutečnost, že zaměstnavatel neumožnil stěžovateli čerpat z fondu kulturních a sociálních potřeb (dále jen FKSP) příspěvky na penzijní pojištění, nebyla podle názoru okresního soudu diskriminační, neboť čerpání z FKSP bylo upraveno podle kolektivních smluv uzavíraných jednotlivými územními pracovišti Národního památkového u s příslušnou odborovou organizací. To vedlo též k tomu, že někde byl dohodnut vyšší příspěvek na stravné, jinde nižší.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal stěžovatel odvolání, kterým byly potvrzeny klíčové výroky rozhodnutí soudu prvého stupně, neboť ze strany vedlejšího účastníka nedošlo k porušení rovného zacházení se všemi zaměstnanci.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že diskriminace stěžovatele byla přímým důsledkem porušení y, neboť odborová organizace, jíž byl stěžovatel členem, byla vyloučena ze spolurozhodování o tvorbě a čerpání FKSP. Tímto omezením ústavně zaručených práv odborové organizace byla omezena i práva stěžovatele jako člena této znevýhodněné odborové organizace. K porušení y pak mělo podle stěžovatele dojít tím, že podle názoru stěžovatele nemůže Národní památkový ústav jakožto státní příspěvková organizace vytvářet několik dílčích fondů FKSP, neboť na něj není možno aplikovat y. Porušení y stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy žádným logickým a přesvědčivým způsobem nevysvětlily, z jakých právních vztahů je odvozen nárok stěžovatele na poskytování plnění peněžité hodnoty - příspěvku na penzijní pojištění a příspěvku na závodní stravování - a v tomto jsou tedy jejich rozhodnutí zcela nepřesvědčivá, příčící se pravidlům logiky a svědčí podle stěžovatele o zřejmé libovůli soudů.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Z postoupené stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že těmito rozhodnutími nebylo a ani nemohlo být porušeno žádné ze základních práv stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení práva garantovaného y. Čl. 27 odst. 2 y mj. stanoví, že je nepřípustné zvýhodňovat některé z odborových organizací v podniku nebo v odvětví. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že článek 27 odst. 2 y poskytuje ochranu nikoliv jednotlivci, ale odborovým organizacím. Zásahu do svých ústavně garantovaných práv se tudíž v případě y jakožto aktivně legitimovaný subjekt může domáhat pouze odborová organizace, nikoliv jednotlivec. Je proto nutno učinit závěr, že stěžovateli právo garantované nesvědčí a nemůže se též dovolávat jeho ochrany. Porušení jiného práva stěžovatel nenamítá a Ústavní soud ani porušení jiného práva neshledal.

Pokud jde o tvrzené porušení y, tak Ústavní soud konstatuje, že tento článek neobsahuje základní právo, nýbrž princip, který je příkazem pro veřejnou moc. Ustanovení y, jehož porušení se stěžovatel také dovolává, zakotvuje akcesorickou rovnost v právech a lze se jej dovolávat jen v souvislosti s porušením jiného základního práva nebo svobody (srov. např. již nález

, N 74/4 SbNU 205).

Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv ( písm. d) y a ), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2008

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu