Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2842/08

Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele R. L., zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. srpna 2008 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2008 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. dubna 2007 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností navrhovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaných v trestní věci, v níž byl uznán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 148 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti roků.

Ve svých stížnostních bodech stěžovatel s poukazem na blíže rozvedené důvody vyjádřil přesvědčení, že v předmětném trestním řízení došlo k nesprávnému hodnocení ve věci provedených důkazů, v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces k odmítnutí důkazů jím k provedení navržených a rovněž k procesním pochybením promítajícím se v zásahu do jeho práva na obhajobu. Tvrdil, že soud nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ( tr. řádu), čímž porušil současně zásadu in dubio pro reo, a zasáhl tím do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v d. S (co do formulace námitek) převážně obecným odkazem na přesně označenou judikaturu Ústavního soudu týkající se ústavněprávních vad důkazního procesu se stěžovatel následně domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu odůvodnění v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo rozhodnuto o dovolání stěžovatele posuzovaného z pohledu dovolacích důvodů obsažených v § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. řádu tak, že jej tamní soud pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu], je zřejmé, že se s námitkami stěžovatele uvedenými v ústavní stížnosti v nezbytném rozsahu, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal již Nejvyšší soud. Za těchto okolností stačí na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR, odkázat.

Pokud se potom týče námitky nevyhovění některým důkazním návrhům stěžovatele, netvrdí a ani nepředkládá argumenty svědčící pro závěr, že by měly v této souvislosti charakter tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zakládajících (zpravidla) dotčení v právu na spravedlivý proces (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další).

Z uvedeného vyplývá zjevná neopodstatněnost návrhu; proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Pakliže Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady návrhu spočívající v tom, že k němu nebyla připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva ( cit. zák.), stalo se tak v důsledku toho, že si je opatřil v rámci výkonu své úřední činnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2008

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu