Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2427/08

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti FAMITO, spol. s r.o., IČ 25 25 25 18, se sídlem Hradec Králové, Kladská 1093/8a, právně zastoupené Mgr. Jitkou Uhlířovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Hradec Králové, Mrštíkova 1122, směřující proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2008, č.j. -61, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2007, č.j. -36, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zaručené v a 2 d (dále jen " ").

Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byla správní žaloba stěžovatelky zamítnuta. Kasační stížnost citovaným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že její správní žaloba směřovala proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové o odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu, jimiž jí byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty.

Správní soudy, ačkoliv správně konstatovaly způsob financování stěžovatelky s využitím factoringu, podle jejího přesvědčení nesprávně zhodnotily provedené finanční transakce mezi stěžovatelkou a faktorem. V takovém posouzení projednávané věci pak stěžovatelka shledala zkrácení v právu na spravedlivý proces a navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Současně uvedla, že soudy dospěly k závěrům, které neměly oporu v obsahu spisu.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatelky se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedla, v čem měl citovaný zásah spočívat.

Finanční orgány a správní soudy zhodnotily činnost stěžovatelky jako nestandardní transfery zboží a peněz, jejichž vedlejším produktem bylo inkasování přeplatku na DPH. Orgány veřejné moci tedy posoudily a vyhodnotily jednání stěžovatelky způsobem, se kterým ona nesouhlasila, avšak způsobem, který je logický a má oporu v příslušných právních normách.

Správní soudy se vypořádaly se všemi stěžovatelkou uplatněnými námitkami, které, zejména v případě kasační stížnosti, jsou téměř shodné s jejími námitkami v ústavní stížnosti. Podrobně vysvětlily, v čem shledaly správnost rozhodnutí finančních orgánů, a Nejvyšší správní soud rovněž vyvrátil tvrzení stěžovatelky o rozporu obsahu spisu a závěrů krajského soudu.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není dalším soudním stupněm, ani součástí soudní soustavy. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud se současně nejedná o porušení základního zaručeného práva nebo svobody.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená přímý a bezprostřední nárok na rozhodnutí odpovídající jejímu názoru, ale právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Skutečnost, že správní soudy dospěly při hmotně právním hodnocení věci k jinému závěru než ona, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu