Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
60581.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 2753/08
Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. L. P., zastoupený JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem Příkop 4, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 9 T 61/2007 , dále proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 5 To 112/2008 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2008, sp. zn 6 Tdo 915/2008 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má zato, že ústavní stížností napadená rozhodnutí Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu jsou v rozporu s ústavními principy, vyjádřenými v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), resp. čl. 38 odst. 1 Listin y, dále v rozporu s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listin y a čl. 90 Ústav y ČR. Stěžovatel je přesvědčen, že ústavní stížností napadená rozhodnutí výše uvedených soudů porušila jeho základní právo na spravedlivý proces a na zbavení svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 9 T 61/2007 , byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona, neboť podle skutkových zjištění řídil motorové vozidlo značky VW Touareg, RZ: 3B5 2260 po požití alkoholických nápojů, kdy nezvládl řízení, vjel na travnatý pás po pravé straně vozovky, kde čelně narazil do stromu. Dechovou zkouškou byla zjištěna hladina alkoholu v krvi stěžovatele ve výši 1,55 promile, následnou krevní zkouškou bylo v zjištěno 2,07 promile alkoholu, podle znaleckého posudku v oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství se v době nehody v krvi stěžovatele nacházelo nejméně 1,50g/kg alkoholu. Za tento výše uvedený čin byl stěžovatel nalézacím soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, dále byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců.
Proti rozsudku nalézacího soudu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně. Jako odvolací důvod stěžovatel uvedl: nesouhlas s hodnocením důkazů nalézacího soudu. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo, a to hlediska vytýkaných vad. K postupu podle ust. § 254 odst. 1 věta druhá trestního řádu nebyl důvod. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek a jemu předcházející řízení nevykazuje podstatné vady. Byla zachována ustanovení trestního řádu zabezpečující právo obhajoby a právo na objasnění věci a tak odvolací soud usnesením ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 5 To 112/2008 odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, kde jako dovolací důvod uvedl ten, který je uveden v ust. § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tedy nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Stěžovatel v dovolání uvedl, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že by se trestné činnosti dopustil, a dodal, že se závěrem nalézacího a odvolacího soudu se nemůže ztotožnit. Dovolací soud dne 24. 8. 2008 usnesením sp. zn. 6 Tdo 615/2008 dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel podal ústavní stížnost ve které navrhl, aby Ústavní soud výše uvedená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a ústavní stížností konstatuje, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. Obecné soudy svá rozhodnutí náležitě zdůvodnily. Ústavní soud dodává, že sám neúspěch ve věci neznamená porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, jehož porušení v ústavní stížnosti namítá. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Spravedlivý proces, je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial".
Stěžovatel namítá, že obecné soudy neprovedly důkazy, které navrhoval a v tomto postupu spatřuje vadu tzv. opomenutého důkazu (výslech svědkyně K. a opětovný výslech M. K. a Ing. V. S.), dále stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že význam výpovědí svědků P. a S. byl přeceněn. Ústavní soud k této výtce uvádí, že jeho úkolem není skutkové a právní objasnění věcí a nepřísluší mu hodnotit nutnost provedení či neprovedení důkazů, nýbrž je oprávněn pouze posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda při takovém vybočení nebyly porušeny základní práva a svobody stěžovatelky. Hodnocením důkazů obecným soudem se Ústavní soud může zabývat jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že skutková zjištění soudu neodpovídají provedeným důkazům, nebo že jeho právní závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle Ústav y ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem, dále hodnotí důkazy podle svého uvážení, resp. mu přísluší rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoliv. K tomu však Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou (např.
,
) dodává, že soudy mají povinnost vysvětlit v odůvodnění rozhodnutí, proč důkaz nepřipustily (tj. proč jej považovaly za nadbytečný, nebo z jakého důvodu jej neshledaly způsobilým prokázat relevantní skutečnosti), což ve stěžovatelově věci bylo splněno. Soudy náležitě a ústavně konformním způsobem odůvodnily svá rozhodnutí, se všemi námitkami stěžovatele se vypořádaly a stěžovatelovo tvrzení (str. 4 ústavní stížnosti) ve věci neprovedení důkazu, nebylo shledáno důvodným, neboť soudy řádně odůvodnily svůj postup.
Namítaným porušením čl. 90 Ústav y se Ústavní soud nezabýval, neboť toto ustanovení Ústav y neobsahuje základní právo, k jehož ochraně je institut ústavní stížnosti určen.
Ústavní soud konstatuje, že některé argumenty, které stěžovatel uvádí (viz str. 3 odst. 3 předmětné ústavní stížnosti, kde stěžovatel odkazuje na "jednání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech"), se vůbec v rozhodnutích nevyskytují.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2008
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu