Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2044/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N. H., zastoupeného JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem Lešetín IV/708, 760 01 Zlín, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. června 2008 čj. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, stěžovatel napadl v záhlaví uvedený rozsudek, přičemž namítá, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces garantovaná v d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Dne 21. března 2007 bylo stěžovateli sděleno, že proti němu bylo zahájeno řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že dne 14. března 2007 ve Zlíně jako řidič osobního automobilu měl při jízdě držet v ruce mobilní telefon nebo jiné hovorové zařízení. Správní řízení bylo dne 13. dubna 2007 podle zastaveno s tím, že stěžovateli, který se hájil tím, že byl o ruku pouze opřen, spáchání přestupku nebylo prokázáno.

V přestupkovém řízení zastupoval stěžovatele advokát, jemuž stěžovatel uhradil za právní zastoupení 1.190,- Kč. O úhradu této částky, s odkazem na , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, požádal stěžovatel Ministerstvo vnitra, které žádost o náhradu škody odmítlo.

Stěžovatel dne 12. února 2008 podal proti žalovanému "Česká republika - Ministerstvo vnitra Praha" žalobu o náhradu škody ve výši 1.190- Kč. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 25. června 2008 čj. -30 tuto žalobu zamítl.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem, proti kterému není přípustné odvolání ani dovolání, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a dále polemizuje s interpretací zvolenou obecným soudem.

Ústavní soud poté, co se seznámil s předloženým spisovým materiálem a zvážil argumentaci ústavní stížnosti, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti nelze vyhovět.

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání ( ), tedy ve věcech jako je i věc nyní posuzovaná, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (viz např. usnesení

sp. zn.

U 43/34 SbNU 421). Za takové extrémní rozhodnutí podle přesvědčení Ústavního soudu napadený rozsudek považovat nelze. Okresní soud ve Zlíně v souladu s ustanovením věnoval patřičnou péči odůvodnění svého rozhodnutí, přesvědčivým způsobem rozvedl závěr, že pro náhradu škody ve smyslu nejsou v dané věci splněny podmínky. Srozumitelně odůvodnil své stanovisko, že ze strany správního orgánu se nejednalo o nesprávný úřední postup a rovněž tak nešlo o nezákonné rozhodnutí. Nutno též zdůraznit, že ani stěžovatel právním závěrům uplatněným obecným soudem konkrétně nevytýká, že se dotýkají některého z jeho základních práv nebo svobod. Obecnou námitku porušení základních práv, opřenou pouze o tvrzení "podústavní" nesprávnosti napadeného rozhodnutí, stěžovatel jen nepřípustně spojuje s očekáváním, že Ústavní soud podrobí výsledek řízení dalšímu instančnímu přezkumu, ke kterému není oprávněn.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu se vztahuje výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení či rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně zaručená práva či svobody jeho účastníka a zda řízení jako celek je možno pokládat za spravedlivé. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že výsledek řízení vzhledem ke všem okolnostem případu je výsledkem spravedlivým.

Za porušení práva na spravedlivý proces nelze považovat ani zákonný postup podle a Protiústavnost těchto ustanovení stěžovatel ani nenamítá a návrh na jejich zrušení neuplatnil. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že ve své judikatuře již konstatoval, že: "Z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Jednostupňové soudnictví, zejména ve věcech objektivně bagatelního významu, tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí." (viz usnesení

sp. zn.

U 22/22 SbNU 387). Vylučuje-li u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí ve vyšších soudních instancích, což - v obecné rovině - není v rozporu s y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Za takové rozhodnutí však napadený rozsudek zjevně považovat nelze.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 11. listopadu 2008

Miloslav Výborný v. r.

předseda senátu