Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2698/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelů I. D. a K. D., právně zastoupených Stanislavou Olšanskou, advokátkou se sídlem Zelenohorská 503, Praha 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -31 ze dne 29. 8. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 11. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen " ") č. j. -31 ze dne 29. 8. 2008.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. -26 ze dne 21. 7. 2008 bylo rozhodnuto ve věci žaloby stěžovatelů o určení výše jejich pohledávky, přihlášené do konkursního řízení, vedeného na majetek úpadce BERNARDÝN, s. r. o., a popřené JUDr. M. D. (dále jen "vedlejší účastnice") tak, že se řízení zastavuje (výrok I.), stěžovatelům se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok II.) a žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že stěžovatelé vzali svou žalobu zpět; ve vztahu k nákladům řízení krajský soud odkázal na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). K odvolání vedlejší účastnice změnil usnesením č. j. -31 ze dne 29. 8. 2008 výrok III. usnesení krajského soudu tak, že stěžovatelé jsou povinni uhradit vedlejší účastnici společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 4 900 Kč a současně stěžovatele zavázal i k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 800 Kč. narozdíl od soudu prvního stupně aplikoval ve vztahu k nákladům řízení ustanovení , neboť stěžovatelé zpětvzetím návrhu zavinili, že řízení bylo zastaveno.

Rozhodnutí vrchního soudu napadli stěžovatelé svou ústavní stížností, v níž nejprve zrekapitulovali průběh řízení před obecnými soudy a podrobně rozvedli důvody, jenž je vedly k podání žaloby o určení výše pohledávky, jakož i následně k jejímu zpětvzetí. Dle přesvědčení stěžovatelů svým postupem porušil jejich ústavně zaručená práva vyplývající z , , a d (dále jen " "), neboť jim neumožnil se k odvolání vedlejší účastnice vyjádřit a o nákladech řízení tak rozhodoval, aniž by měl zjištěno, z jakého důvodu vzali stěžovatelé žalobu zpět. Stejně tak měl zvážit, zda vedlejší účastnice skutečně vynaložila přiznané náklady řízení k účelné ochraně svých práv. Tato se totiž bez omluvy nezúčastnila prvního ústního jednání, konaného dne 4. 7. 2008, plnou moc právnímu zástupci udělila až dne 14. 7. 2008 a vyjádření k žalobě, které stěžovatelé rovněž neobdrželi, podala zřejmě až tak, aby s ním byli stěžovatelé seznámeni až při ústním jednání konaném dne 25. 7. 2008. Z těchto důvodů stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud usnesení vrchního soudu č. j. -31 ze dne 29. 8. 2008 svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co Ústavní soud toto rozhodnutí přezkoumal, shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

ze dne 8. 7. 2008 (dostupný na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že v případě odvolání proti usnesení o náhradě nákladů řízení plyne povinnost doručit odvolání ostatním účastníkům řízení přímo z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, a to z následujících důvodů: usnesení o náhradě nákladů řízení se bezprostředně dotýká vlastnického práva účastníka řízení a je způsobilé vlastnické právo omezit, případně dokonce neústavně porušit; rozhodování o nákladech soudního řízení není jen nepodstatným "přívažkem" k meritornímu rozhodování, ale je naopak integrální součástí soudního řízení jako celku; vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení.

tedy pochybil, jestliže odvolání vedlejší účastnice nedoručil stěžovatelům a odňal jim tak možnost se k tomuto vyjádřit. Z ustálené judikatury Ústavního soudu ovšem rovněž vyplývá, že právo na soudní a jinou právní ochranu garantované y nelze vykládat tak, že by pokrývalo veškeré případy porušení kogentních procesních ustanovení v objektivní poloze, jinými slovy samotné porušení procesních pravidel stanovených procesními právními předpisy ještě nemusí samo o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces. V případě subjektivního práva na soudní a jinou právní ochranu je totiž třeba vždy zkoumat, jak porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 31, usnesení č. 19, str. 327 a násl.).

Hodnoceno z tohoto pohledu dospěl Ústavní soud k závěru, že námitky stěžovatelů, které vůči postupu vrchního soudu vznesli, nebyly způsobilé správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, tzn. i v případě, že by stěžovatelům byl dán prostor tyto v řízení před uplatnit, nemohlo by řízení dospět k výsledku pro ně příznivějšímu. Předně je třeba podotknout, že stěžovatelé v přípise ze dne 15. 7. 2008, jímž vzali svou žalobu zpět, uvedli rovněž důvody, pro něž ke zpětvzetí přistoupili. byl tedy s důvody zpětvzetí žaloby při svém rozhodování nepochybně obeznámen. Nadto důvod uváděný stěžovateli, tzn. skutečnost, že tito dospěli k závěru, že vedení daného sporu by nebylo ekonomické, neboť by nevedlo k uspokojení jejich nároku v plné výši, není důvodem, který by byl z hlediska povinnosti hradit náklady řízení dle rozhodný. Dle uvedeného ustanovení platí, že zavinil-li některý z účastníků, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Zavinění je přitom v této souvislosti třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy z hlediska výsledku řízení. Jestliže bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby a toto zpětvzetí nebylo možno přičítat chování vedlejší účastnice, tzn. ke zpětvzetí nedošlo z toho důvodu, že by vedlejší účastnice dobrovolně splnila, o co byla žalována, bylo zcela namístě zavázat stěžovatele k náhradě nákladů řízení.

Co se týče nákladů vynaložených vedlejší účastnicí, skutečnost, že si právního zástupce obstarala až poté, co ve věci proběhlo první ústní jednání, nemohla mít na jejich účelnost žádný vliv, neboť účastník řízení si může zvolit svého zástupce kdykoliv v jeho průběhu a vedlejší účastnice tak učinila dne 14. 7. 2008, tzn. předtím, než byla žaloba vzata zpět. Skutečnost, že vyjádření vedlejší účastnice k žalobě nebylo stěžovatelům doručeno, opět postrádá jakoukoliv relevanci, neboť vzali-li tito v mezidobí svou žalobu zpět, bylo zcela nadbytečné zasílat jim stanovisko vedlejší účastnice k ní.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu