Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2655/08

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. listopadu 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 4, 571 01 Moravská Třebová, směřující proti obžalobě vydané Okresním státním zastupitelstvím v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 2 ZT 525/2005 a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2006, sp.zn. , dále proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze den 26. 8. 2008, sp. zn. a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2008, sp. zn , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 27. 10. 2008 ústavní stížnost, která však vykazovala vady, pro které nebyla prozatím projednatelná, a tak byl právní zástupce stěžovatele přípisem ze dne 3. 11. 2008 vyzván k odstranění vad. Vady byly odstraněny a bezvadná ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 11. 2008 tedy podaná ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "). V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy a okresní státní zastupitelství porušily jeho základní právo garantované d (dále jen " "), dále y a Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod.

Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. , bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání stěžovatele a byla stanovena zkušební doba jednoho roku. Dne 20. 8. 2008 soud konstatoval, že se dle ustanovení § 308 odst. 2 trestního řádu má za to, že se stěžovatel osvědčil, neboť soud neučinil rozhodnutí do jednoho roku od uplynutí zkušební doby. Stěžovatel dne 25. 8. 2008 podal návrh na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. . Jako důvod obnovy uvedl nové důkazy (výpověď svědka T. Š. a sdělení Státní energetické inspekce sp. zn. 0792/06/90.211/vi/Ho). Okresní soud v Hradci Králové návrh na povolení obnovy zamítl. Zamítnutí návrhu na obnovu řízení odůvodnil okresní soud tak, že byl návrh na obnovu podán osobou neoprávněnou a není přípustný, neboť v neprospěch obviněného mohl v daném případě podat návrh na obnovu řízení jen státní zástupce.

Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, v níž namítal, že v daném případě byl možný postup podle ust. § 280 odst. 1 trestního řádu, tedy že obnovu řízení bylo možno povolit na návrh stěžovatele - jako oprávněné osoby. Stěžovatel dále prohlásil, že na projednání věci trvá. Krajský soud v Hradci Králové, jako soud rozhodující o stížnosti, přezkoumal, podle ust. § 147 odst. 1 trestního řádu jak napadené rozhodnutí, tak i řízení, které jeho vydání předcházelo a stížností napadené rozhodnutí okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že podle ust. § 283 písm. a) trestního řádu návrh na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. zamítl.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a s ústavní stížností konstatuje, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. Obecné soudy svá rozhodnutí náležitě zdůvodnily, zejména závěry a odůvodnění Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu rozhodujícího o stížnosti jsou přiléhavé a jasně odůvodňují rozhodnutí.

Co se týká stěžovatelem namítaného porušení práva na spravedlivý proces, tak Ústavní soud dodává, že sám neúspěch ve věci neznamená porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Spravedlivý proces, je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial".

V čem konkrétně má spočívat porušení základního práva na osobní svobodu (garantovaného y) stěžovatel neuvádí. Pokud odkazuje na odst. 2 y, je třeba dodat, že účelem tohoto ustanovení je legitimovat omezení svobody v určitých zákony vymezených případech. Jinými slovy toto ustanovení y negarantuje základní právo, nýbrž výslovně zdůrazňuje, že zásah do základního práva na osobní svobodu je podmíněn existencí zákona. Ve stěžovatelově případě však došlo k zastavení trestního stíhání, tedy otázka omezení osobní svobody se k posouzení vůbec nenabízí.

Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nepředložil Ústavnímu soudu žádné ústavněprávní argumenty, které by jeho tvrzení stran porušení základních práv dokládaly a pouze opakuje námitky, které byly použity již v průběhu soudního řízení, považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že advokát by k věci a ke klientovi neměl přistupovat liknavě. Účelem právního zastoupení je totiž zaručit řízení o ústavní stížnosti vysoký stupeň kvality.

Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2008

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu