Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2554/08

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. M., zastoupené JUDr. Vladimírem Pandulou, advokátem v Praze 5, Lohniského 903, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 6. 2007 sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2008 č. j. -93 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 6. 2008 č. j. -112, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2008, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalované) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, podle kterého je stěžovatelka povinna odstranit na vlastní náklady část dřevěné kůlny stojící na pozemku žalobců, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále jen " ).

V uvedeném postupu obecných soudů stěžovatelka spatřuje porušení práva zakotveného v a 3 d.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, není opodstatněná.

Dovolací soud, aniž by se zabýval meritem věci, posuzoval otázku, zda stěžovatelkou podané dovolání je přípustné. Stěžovatelka opírala přípustnost dovolání o , neboť měla za to, že odvolací soud shodně se soudem prvního stupně "řešil právní otázku, mající po právní stránce zásadní význam, v rozporu s hmotným právem". Stěžovatelka v dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu byl jejímu právnímu zástupci doručen dne 14. 2. 2008. Nejvyšší soud však z údajů na doručence zjistil, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 30. 1. 2008 a stejný den byl na rozhodnutí soudu prvního stupně vyznačen jako den právní moci rozhodnutí. Dovolání stěžovatelky bylo soudu prvního stupně, jak plyne z podacího razítka, doručeno osobně dne 10. 4. 2008. Posledním dnem lhůty bylo pondělí 31. 3. 2008. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání nebylo stěžovatelkou podáno v zákonné lhůtě stanovené v

Z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu je zřejmé, že včasnost stěžovatelčina dovolání posoudil v souladu s ustanoveními a své závěry jasně a srozumitelně vyložil. Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska ústavněprávního nelze dovolacímu soudu nic vytknout.

V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům soudů prvního a druhého stupně, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.

Pokud jde o rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost proti nim za včasnou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "). Tato podmínka však v daném případě splněna není. Jak bylo uvedeno výše, dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto, neboť nebylo podané v zákonné lhůtě stanovené v Za uvedené situace je nutné 60denní lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně ( ) odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatelce, tj. od 30. 1. 2008. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 13. 10. 2008 nebyla tato zákonná lhůta stěžovatelkou evidentně dodržena.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 ji podle ustanovení odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu