Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2027/08

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou v Praze 8, Sokolovská 37/24, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007 č. j. -40 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2008 č. j. -48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel včasnou ústavní stížností navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných ve věci odporu stěžovatele proti platebnímu rozkazu. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že soudy svými rozhodnutími porušily jeho právo obrátit se na nezávislý a nestranný soud podle d a právo na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který odmítl pro opožděnost odpor stěžovatele proti platebnímu rozkazu. Stěžovatel tvrdí, že v den, který byl vyznačen jako den převzetí zásilky s platebním rozkazem, nebyl schopen činit právní úkony a jednat tak, aby jej to mohlo zavazovat. Stěžovatel si vůbec nepamatuje převzetí a osud této y a byl v takovém zdravotním stavu fyzickém i psychickém, že si nic z té doby nepamatuje a u neviděl. Nebyl schopen ovládat své jednání, vnímat souvislosti, činit jakákoli jednání a úkony vážně a posoudit jejich následky. Nepamatuje si vůbec, že u převzal, čeho se týkala a neví, jak s ní bylo naloženo. Nebyl schopen ani shledat, že u něj takový stav nastal, neboť byl uvnitř tohoto stavu. Tento "atak" jeho choroby se posléze ukázal jako související s jeho vážným onemocněním. Skutečnost, že soudy z lékařských zpráv nedovodily, že je u něj takový stav, neznamená, že nebyl. Postupu soudů vytýká, že nepovolaly znalce k odpovědi na otázky související s posouzením způsobilosti stěžovatele jednat v rozhodném období. Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, a proto jejich rozhodnutí jsou nezákonná a protiústavní.

Z kopií přiložených rozhodnutí a z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že předložené argumenty jsou v podstatě opakováním námitek, které stěžovatel již uplatnil v řízení před obecnými soudy a s jejichž závěry v rovině jednoduchého práva polemizuje i v ústavní stížnosti. Ústavní soud posoudil všechna soudní rozhodnutí z hlediska jejich ústavnosti a dospěl k závěru, že obecné soudy, na základě dostatečných skutkových zjištění, zhodnotily všechny provedené důkazy v souladu a učinily právní závěry, které náležitě odůvodnily. Vypořádaly se při tom se všemi námitkami stěžovatele stran jeho zdravotního stavu v den, který byl vyznačen jako den převzetí zásilky. Tvrzení stěžovatele, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, nelze přisvědčit. Soudy rozhodovaly na základě hodnocení důkazů předložených stěžovatelem, lékařských zpráv a vyjádření ošetřujícího lékaře stěžovatele a dospěly k závěru, že nebylo prokázané, že by stěžovatel nebyl v rozhodný den způsobilý k převzetí platebního rozkazu.

Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat takto učiněné závěry obecných soudů. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít jen tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

K takovému pochybení však v dané věci nedošlo. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou ústavně konformní a v podstatě nelze než odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí, v nichž se dostatečně vypořádaly se všemi námitkami a tvrzeními stěžovatele. Ústavní soud tak ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud orgány veřejné moci rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.

Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný a napadená rozhodnutí proto neporušila základní práva stěžovatele, jak stěžovatel tvrdil v ústavní stížnosti.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele neshledal. Ústavní stížnost proto byla z uvedených důvodů jako zjevně neopodstatněná podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu