Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2575/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti L. V., zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Ostrava, Matiční 730/3, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. září 2007 č. j. -109 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2008 č. j. -128, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 13. října 2008 a doručenou Ústavnímu soudu dne 14. října 2008, se podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byl porušen , a d (dále jen " "), Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a a y (dále jen " ").

Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. Ústavní soud zjistil, že dne 9. října 2003 podala Okresní správa sociálního zabezpečení Ostrava-město k Okresnímu soudu v Ostravě návrh na výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy stěžovatele z důvodu vykonatelných výkazů nedoplatků na pojistném na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále za neplacení pojistného a příspěvku ve výši 1 763 510,- Kč, ve výši 175 706,- Kč a ve výši 95 040,- Kč. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. října 2003 č. j. byl výkon rozhodnutí nařízen. V průběhu exekučního řízení stěžovatel podal návrh na odklad výkonu rozhodnutí a návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 27. září 2007 č. j. -109 oba návrhy stěžovatele zamítl. Na základě odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 24. června 2008 č. j. -128 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, která postrádá relevantní ústavně právní argumentaci, tvrdil, že exekuce, která je vedena na srážky ze mzdy, mu znemožňuje plnění řádné vyživovací povinnosti na jeho dvě nezletilé děti, neboť pro probíhající exekuci na dluhy z podnikatelské činnosti není schopen hradit dluh na výživném. Soudy podle názoru stěžovatele nepřihlížely k těmto skutečnostem a formalisticky zhodnotily právní stav tak, že není důvod k návrhu stěžovatele přihlížet.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných podústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Napadená usnesení obecných soudů jsou dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a v tom rámci se adekvátně vypořádávají s námitkami stěžovatele, jež jsou opětovně ve shodné podobě uváděny v ústavní stížnosti, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Ve věci rozhodující soudy uvedly dostatečně jasně základní důvody, z nichž vycházely a v jejich postoji neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění usnesení obecných soudů odkázat. Ve světle uvedeného nelze než uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu ve spojení s y.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy vyvodily z dokazování, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do u ani Úmluvou chráněného základního práva.

Právo na spravedlivý proces podle y a Úmluvy, jehož se stěžovatel dovolává, v sobě zahrnuje především princip "rovnosti zbraní" účastníků řízení, tedy princip umožňující každé straně v procesu hájit své zájmy s tím, že žádná s nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně (srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva A. B. proti Slovensku, 2003 in ASPI ID: JUD999928144CZ), a princip kontradiktorního řízení, tedy právo účastníků znát názory a důkazy protistrany a zpochybňovat je. Tyto principy nebyly obecnými soudy porušeny. Stěžovateli byl zaručen přístup k soudu a nebylo mu jakkoli bráněno, aby svá práva před soudem řádně hájil. Z obecného pohledu si je pak třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z y, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy.

K namítanému porušení y, který obecně soudům ukládá povinnost zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům a k porušení y, podle kterého je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, k tomu Ústavní soud již nejednou judikoval, že citovaná ustanovení přímo negarantují základní práva a svobody, neboť v podstatě upravují jen principy činnosti soudů a vázanost soudce zákonem, byť s právem na spravedlivý proces (ve smyslu y a Úmluvy), jehož porušení však nebylo shledáno, významně souvisí.

Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2008

Michaela Židlická

předseda IV. senátu Ústavního soudu