Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2032/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatelů O. M., S. M. a J. M., všichni zastoupeni JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou v Táboře, Bělehradská 2759, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 5. 2008 č.j. -51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 15. 8. 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující všechny formální náležitosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení výše uvedeného usnesení Okresního soudu v Táboře, kterým nebylo vyhověno námitkám do příkazu k úhradě nákladů exekuce. Stěžovatelé se domnívají, že tímto usnesením byly porušeny principy hlavy páté d (dále jen " "), zejména právo na spravedlivý proces garantované y.

Ve svých námitkách, o nichž okresní soud rozhodl napadeným usnesením, stěžovatelé mj. namítali, že pohledávka, jejíž výše se stala základem pro výpočet odměny exekutora, nebyla vymožena v rámci exekuce, ale byla povinnými uhrazena dobrovolně. Okresní soud se s tímto tvrzením neztotožnil, neboť poukázal na to, že O. M. bylo usnesení, jímž byla exekuce nařízena, doručeno již 27. 6. 2007. S. M. a J. M. pak toto usnesení bylo doručeno 9. 7. 2007. V této souvislosti okresní soud dovodil, že byla-li pohledávka zaplacena J. M. 3. 7. 2007, stalo se tak v době, kdy sice ještě samotnému J. M. nebylo doručeno, na druhou stranu bylo doručeno O. M. Podle soudu byla tedy pohledávka uhrazena až v rámci exekuce a v jejím důsledku.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i všechna rozhodnutí a dokumenty k ní přiložené a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 40). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y ČR); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

V souladu s výše uvedeným se Ústavní soud nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních předpisech.

Na základě námitek stěžovatelů se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před Okresním soudem v Táboře, ze kterého vzešlo napadené usnesení. Podle zjištění Ústavního soudu základní práva stěžovatelů nebyla porušena. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, postavení stěžovatelů jako účastníků řízení bylo plně respektováno. Soud zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které jsou v souladu s obecným právem. Na výkladu relevantních ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ze strany okresního soudu neshledal Ústavní soud nic protiústavního. Exekuce byla v právě projednávané věci nařízena usnesením Okresního soudu v Táboře dne 23. 5. 2007 č.j. -11. V souladu s ustanovením je usnesení zásadně vykonatelné, jakmile bylo doručeno. Proto se citované usnesení stalo vůči O. M. vykonatelným 27. 6. 2007, kdy mu bylo doručeno. K zaplacení pohledávky došlo tedy až po té, co se usnesení o nařízení exekuce stalo vykonatelným. Na základě těchto závěrů tedy nelze přisvědčit názoru stěžovatelů, že napadeným usnesením bylo porušeno jejich základní subjektivní právo na spravedlivý proces.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2008

Michaela Židlická

předseda senátu