Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2316/08

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. M., CSc., zastoupeného Mgr. Petrem Mikešem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23.4.2008, č. j. -457, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.6.2008, č. j. -489, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností učiněnou ve lhůtě a splňující i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byl zkrácen ve svých ústavně zaručených právech.

Z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti napadenému rozsudku krajského soudu souběžně s ústavní stížností též dovolání. Jako důvod uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu). Podání tohoto dovolání potvrdil Nejvyšší soud; v době rozhodnutí o této ústavní stížnosti nebylo o tomto dovolání Nejvyšším soudem ještě rozhodnuto.

Po posouzení uvedených okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení řízení soudního, správního nebo jiného právního řízení ( cit. zákona).

Při interpretaci ustanovení je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle písm. d) y ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak k tomu konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. června 2000,

sp. zn.

(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení .

V projednávané věci stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností dovolání. Možnost stěžovatele podat ústavní stížnost po skončení dovolacího řízení není nijak ohrožena. Jediným předpokladem meritorní projednatelnosti ústavní stížnosti i proti rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně je skutečnost, že dovolání bylo podáno řádně (tedy především včas a obsahuje náležitosti vyžadované příslušnými ustanoveními trestního řádu) [srov. obdobně např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

a mnoho dalších]. Je na stěžovateli, jaké procesní prostředky i s ohledem na další možné procesní dopady k ochraně svých práv zvolí. Není důvodu, aby Ústavní soud v dané věci paralelně věcně rozhodoval či vyčkával rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť - jak již bylo uvedeno - cesta stěžovatele k Ústavnímu soudu není nijak uzavřena, ale naopak podání ústavní stížnosti je případné teprve ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o dovolání.

Podle ustanovení zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje ( ). V projednávané věci takový případ nastal, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Ústavní soud v souvislosti se svým rozhodnutím též poukazuje na to, že v obdobných věcech již rozhodl způsobem stejným (srov. např. shora citovaná usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

a další).

Závěrem Ústavní soud připomíná (srov. obdobně např.

,

), že pokud jde o základní práva a svobody, musí být chráněny cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud a y, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod. V tomto duchu je třeba vykládat i zákonné podmínky přistoupení k meritornímu přezkumu v dovolacím řízení, tedy i zákonné vymezení dovolacích důvodů (srovnej nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

[Sb. n. u. US, sv. 34, ročník 2004, s. 187 a násl.]).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2008

Vojen Güttler

soudce zpravodaj