Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2449/08

Ústavní soud rozhodl dne 4. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky CET 21, spol. s r. o., se sídlem V Praze 5, Kříženeckého nám. 1078/5, zastoupené JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem, AK se sídlem v Praze 6, Zavadilova 1925/15, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -119 ze dne 30. června 2008, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a ustanovení , o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

I.

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka s tvrzením o porušení práv garantovaných jí ustanoveními a d (dále jen "") napadla shora označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně garantovaných práv v tom, že správní soudy nezrušily rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 500.000,- Kč za odvysílání dílu pořadu "Big Brother" ve kterém byly zjištěny nevhodné formy komunikace (vulgarita, hrubost včetně fyzického násilí, navádění ke krádeži za odměnu od organizátorů soutěže, častá prezentace kouření a konzumace alkoholu).

Stěžovatelka ve své stížnosti zejména uvádí, že Nejvyšší správní soud se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s námitkou, že zjištěné skutky nedosahovaly té kvality, aby mohlo jít o naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení , o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen ""); je podle ní otázkou, zda za situace, kdy ustanovení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání obsahuje krajně neurčité pojmy, vůbec bylo možno se s touto námitkou vypořádat. Stěžovatelka upozorňuje na fakt, že udělení pokuty je zásahem do svobody projevu a práva šířit informace zaručeného ustanovením y, a je tedy krajně nežádoucí, aby zákonné meze (ve smyslu y) tohoto práva byly stanoveny tak nejasně a nepředvídatelně, jako je tomu v tomto případě ustanovení a ustanovení zákona rozhlasovém a televizním vysílání.

Stěžovatelka dále uvádí, že nebylo správně interpretováno ustanovení a odst. 3 , čímž došlo k zásahu do práva zaručeného y, neboť jí byl uložen trest bez odpovídajícího zákonného podkladu. Nejvyšší správní soud podle stěžovatelky nesprávně dovodil, že stěžovatelka byla na porušení zákona upozorněna a že jí byla stanovena lhůta k nápravě.

Konečně stěžovatelka navrhuje zrušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) a ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, neboť tato ustanovení, jež limitují právo na svobodu projevu, jsou velice nejasná a nesrozumitelná; proto jsou v rozporu s principem právní jistoty a právního státu.

II.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů, tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných podústavním právem. Z těchto důvodů ani v případě, že by obecný soud při interpretaci práva pochybil, nemusí být ústavní stížnosti vyhověno, pokud takové pochybení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

Námitky stěžovatelky uváděné v její stížnosti nepovažuje Ústavní soud za relevantní (srov. usnesení

sp. zn.

, v němž dospěl Ústavní soud v případě téměř totožné ústavní stížnosti téže stěžovatelky zastoupené týmž právním zástupcem ke stejnému závěru; na odůvodnění tam uvedených závěrů i v této věci lze odkázat).

Ústavní soud konstatuje, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nedošlo k porušení žádných procesních ani hmotných ústavně garantovaných práv stěžovatelky. Tvrzený zásah do práva na svobodu projevu a šíření informaci je zjevně souladný s nároky kladenýmiu i Úmluvou o ochraně lidských právech a základních svobod; na tomto závěru nemůže nic změnit ani fakt, že podmínky tohoto zásahu jsou vymezeny poměrně abstraktně. Dále je třeba zdůraznit, že napadené rozhodnutí je velmi pečlivě a srozumitelně odůvodněno a jím učiněná interpretace jednoduchého práva v žádném případě nevybočuje z mezí stanovených ústavním pořádkem.

Ústavní soud uzavírá, že přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení neshledal nic, co by odporovalo ústavnímu pořádku, a to včetně stěžovatelkou uváděného a y, pročež odmítl ústavní stížnost podle ustanovení zákona Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení žádného ústavně garantovaného práva stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl, byl podle ve spojení s odmítnut i návrh na zrušení ustanovení a ustanovení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Jde totiž o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu