Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1474/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Terezou Horáčkovou, advokátkou se sídlem Líbeznice, Lánská 453, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007, čj. - 132, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 3. 2006, čj. - 63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel svou ústavní stížností, podanou na poště dne 13. června 2008, ve znění jejího doplňku ze dne 18. srpna 2008, navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v řízení o zaplacení částky 631.544,50 Kč s příslušenstvím, jako bezdůvodného obohacení.

II.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "). Zejména se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti návrhu. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti výše zmíněnému rozhodnutí Městského soudu v Praze podal dovolání. Podle zjištění Ústavního soudu bylo dovolání stěžovatele podáno dne 20. července 2008 a dosud o něm nebylo rozhodnuto.

Ústavní stížnost je, podle písm. d) y ČR, procesním prostředkem k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Subsidiarita ústavní stížnosti znamená požadavek vyčerpání všech procesních prostředků, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti podle .

Důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti [ y ČR], tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům teprve poté, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jinými slovy, v subsidiaritě ústavní stížnosti se rovněž realizuje v konkrétní a praktické podobě ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech fyzické nebo právnické osoby konkrétní orgán veřejné moci (zde Nejvyšší soud), jednalo by se o zásah do jeho pravomoci a o porušení principu dělby moci, pokud by Ústavní soud o těchto právech rozhodl, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho působnosti.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů. Průtahy v řízení u Nejvyššího soudu, z kterých mu podle jeho názoru může vzniknout vážná újma, může stěžovatel napadnout prostřednictvím stížnosti u předsedy Nejvyššího soudu. Ze žádosti Ústavního soudu o vyjádření Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2008 ale vyplývá, že 10. 9. 2008, tedy v den odeslání odpovědi, nebyl spis s dovoláním stěžovatele ještě Obvodním soudem pro Prahu 7 Nejvyššímu soudu zaslán.

V dané věci stěžovatel podal dovolání i ústavní stížnost. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat, takže podání ústavní stížnosti je za dané situace předčasné.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2008

František Duchoň

soudce Ústavního soudu