Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2365/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PaedDr. A. A., zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem v Hradci Králové, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2008, č. j. -73, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 12. 12. 2007, č. j. -52, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která co do formálních náležitostí vyhovuje , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních soudů. Podle tvrzení stěžovatele byla napadenými rozhodnutími porušena jeho základní práva zaručená d (dále jen „ “), a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“); konkrétně poukazuje na , a y a Úmluvy a Protokolu č. 1 k Úmluvě.

Rozsudkem napadeným ústavní stížností krajský soud zamítl žalobu stěžovatele podanou proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 11. 2003, č. j. 461025013. Česká správa sociálního zabezpečení jím zamítla stěžovatelovu žádost o přiznání starobního důchodu s tím, že nedosáhl zákonem požadovaného důchodového věku (v jeho případě 61 let a 10 měsíců), proto mu nárok na tuto dávku nevznikl. Stěžovatel je přesvědčen, že zákonem požadovaného věku pro přiznání důchodu dosáhl, když v době podání žádosti dovršil věk 57 let. Ve smyslu ustanovení , o důchodovém pojištění, ve znění relevantním pro rozhodnutí (dále jen „ “), mělo být totiž zohledněno, že vychoval dvě děti. Připustil, že Česká správa sociálního zabezpečení sice formálně rozhodla v souladu se zákonem, nicméně vyslovil pochybnost o souladu předmětného ustanovení zákona o důchodovém pojištění s ústavním pořádkem, pokud počet vychovaných dětí se na věku pro přiznání starobního důchodu odrazí pouze u žen a nikoliv též u mužů. Navrhl proto postupem podle předložit věc k přezkoumání Ústavnímu soudu. Krajský soud tak učinil; též vyslovil pochybnost, že uvedené ustanovení zákona o důchodovém pojištění nemá diskriminační charakter, řízení přerušil a věc postoupil Ústavnímu soudu. Ústavní soud návrh usnesením

sp. zn.

odmítl pro překážku věci zahájené, neboť ustanovení § 32 zákona o důchodovém pojištění navrhl zrušit již předtím Nejvyšší správní soud. O tomto návrhu bylo vedeno řízení pod

sp. zn.

a Krajský soud v Hradci Králové v něm měl postavení vedlejšího účastníka ( ). Plénum Ústavního soudu návrh nálezem ze dne 16. 10. 2007 zamítlo, neboť posuzované ustanovení zákona o důchodovém pojištění shledalo ústavně konformním. Vázán závěry tohoto nálezu krajský soud zamítl správní žalobu stěžovatele jako nedůvodnou. Nejinak postupoval i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti; za situace, kdy nebyl sporným skutkový stav a stěžovatel namítal pouze diskriminační charakter ustanovení zákona o důchodovém pojištění, o kteréžto otázce bylo autoritativně rozhodnuto shora uvedeným nálezem, ji nemohl než zamítnout.

Stěžovatel se přesto obrací na Ústavní soud. Je sice srozuměn se závěry plenárního nálezu Ústavního soudu,

sp. zn.

, nicméně aby splnil podmínky pro přístup k Evropskému soudu pro liská práva, kam se hodlá se svou věcí obrátit, musí i za daných okolností ústavní stížnost podat a všechny dostupné opravné prostředky vyčerpat.

Vlastní stížnostní argumentace je obdobná tomu, co již stěžovatel uváděl ve předchozích fázích řízení. Má zato, že všechny zákonné podmínky pro přiznání starobního důchodu splnil, a to včetně dosažení požadovaného důchodového věku. Ustanovení § 32 zákona o důchodovém pojištění (znění relevantní pro stěžovatelův případ) stanoví různý důchodový věk muže a ženy, a dále zvýhodnění pro ženy, které vychovávaly děti. Stěžovatel ovšem poté, co se mu rozpadlo manželství a soud mu svěřil do výchovy dvě jeho nezletilé děti, tyto sám vychovával. To dle jeho názoru mimo jiné znamená snížení důchodového věku stejně jako je tomu u žen ve srovnatelné situaci. Pokud by tedy bylo uvedené zákonné ustanovení aplikováno nediskriminačním způsobem, musela by Česká správa sociálního zabezpečení jeho žádosti vyhovět. Je-li kritériem pro snížení věku pro odchod do důchodu výchova dětí, která je (např. oproti porodu) záležitostí obou rodičů, pak nelze za výchovu zvýhodňovat pouze ženy. Závěrem stěžovatel poukázal na některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která jeho teze podporují.

Jak bylo již shora řečeno, otázkou ústavní konformity ustanovení § 32 zákona o penzijním pojištění, která je stěžejní i pro rozhodnutí o ústavní stížnosti nyní řešené, se Ústavní soud v době nedávné zabýval v nálezu

sp. zn.

(publikován pod č. 341/2007 Sb.). Vyložil zde, že rovnost je kategorie relativní, jež vyžaduje odstranění neodůvodněných rozdílů. Zásadě rovnosti v právech podle d je proto třeba rozumět tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoli právo. Určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže být sama o sobě označena za porušení principu rovnosti. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda takové preferenční zacházení zakotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti. Předmětné ustanovení není v rozporu s a y ve vztahu k y a v daném případě nenastal rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností. Zrušením zákona o důchodovém pojištění by bylo jen odebráno jisté zvýhodnění ženám - matkám, aniž by v rámci „zrovnoprávnění“ nabyli muži - otcové stejné výhody, jakou mají ženy - matky. Taktéž by vybočil z principu minimalizace svých zásahů, neboť řešení nerovného postavení mužů a žen v rámci důchodového pojištění nelze nalézt bez komplexní a moudře načasované úpravy systému celého důchodového pojištění, při nalezení sociálně únosných a ekonomicky přijatelných hledisek, která je třeba stanovit spíše v rámci celkové reformy důchodového systému.

Výše uvedeným nálezem pléna byl při rozhodování této ústavní stížnosti druhý senát Ústavního soudu vázán. Vzhledem ke skutečnosti, že aplikace „neústavního“ ustanovení zákona byla jedinou námitkou stěžovatele a Ústavní soud, jak uvedeno, tento názor nesdílí, nebylo ani možné naložit s návrhem jinak, než jej dle ustanovení odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu