Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2320/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti společnosti QANTO, s.r.o., Praha 7 - Holešovice, Bubenská 8a/943, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem Advokátní kanceláře ve Svitavách, Nám. Míru 28, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. -60 ze dne 18. 6. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , ,d (dále jen), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2007, čj. -19 a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel je přesvědčen (aniž by uvedl argumentaci na podporu svého tvrzení), že se jedná o věc svým významem přesahující jeho vlastní zájmy a tedy o případ ve smyslu ust. , o Ústavním soudu, ve znění dalších předpisů (dále jen ).

Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, umožňující její meritorní projednání.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem.

Ústavní stížnost sice může být zcela výjimečně připuštěna, i když stěžovatel nevyčerpal prostředky k ochraně svých práv, musí však jít o stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo ( ). Jen taková situace umožní průlom do zásady subsidiarity a zásady vigilantibus iura. Varianta uvedená v ust. umožňuje podat ústavní stížnost, pokud v řízení o posledním podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Stěžovatel podal ústavní stížnost, ačkoli řízení před obecnými soudy stále pokračuje. Za této situace je ústavní stížnost předčasná, a její přípustnosti se zásadně nelze domáhat poukazem na ust. , neboť tam uvedená eventualita se především týká situace, kdy věc skončila tak, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv.

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" možnosti, které jsou obecně dány dosud probíhajícím řízením, resp. řízením, které má být vedeno na základě kasačního rozhodnutí. Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat teprve poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, není splnění tohoto požadavku možné. Na tom nic nemění, že je již vedeno řízení, usměrněné právním názorem, který v předchozím (napadeném) rozhodnutí vyslovil Nejvyšší správní soud.

Ústavní soud dodává, že stěžovatel má možnost, aby ústavní stížností případně napadl rozhodnutí, jež bude v jeho věci teprve vydáno, tedy rozhodnutí "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje" ( ).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by se mohl zabývat meritem věci, než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný dle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu