Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 151/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. K., zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Brno, Kotlářská 51a, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2005, čj. - 336, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2005, čj. - 327, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů o pokutě, vydaných v řízení o vymáhání rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou dcerou účastníků. Stěžovatelka má za to, že nebyla, prostřednictvím výzvy podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), dostatečně poučena o následcích nesplnění svých povinností, uložených rozhodnutími obecných soudů. Důvody, pro které nedošlo ke styku otce a nezletilé dcery účastníků, kterou má ve své péči, považovala za omluvitelné.

Tvrdí, že rovněž nebyla poučena o tom, že je povinna, podle , vylíčit všechny potřebné skutečnosti a předložit všechny potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení, ani o procesních právech a povinnostech účastníka řízení podle . Nemohla tak uvést další rozhodné skutečnosti a důkazy, které mohly vést k odlišnému rozhodnutí. Z toho dovozuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle článků 36 - 38 d (dále jen " ") a principu vázanosti soudu zákonem podle y ČR.

II.

Z ústavní stížnosti a připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím téhož soudu ze dne 20. 3. 2002, čj. - 164, a rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. , došlo k úpravě styku otce s nezletilou dcerou stěžovatelky. Sedmi návrhy, podanými u Městského soudu v Brně, se otec domáhal nařízení výkonu tohoto rozhodnutí. Dne 9. února 2004 byla stěžovatelce doručena výzva Městského soudu v Brně při výkonu rozhodnutí o styku s nezletilým dítětem podle . Na základě dalších návrhů otce Městský soud v Brně usnesením ze dne 9. 8. 2005, čj. - 327, nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce ve výši 8.000,-- Kč. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 12. 2005, čj. - 336, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2008, čj. - 400, jako nepřípustné odmítnuto.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Ústavní soud napadená rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti soustředila na rozbor obsahu podústavního práva, z něhož vyvodila, že k porušení jejího práva na spravedlivý proces mělo dojít tím, že nebyla obecnými soudy dostatečně poučena podle , a . Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že výzva při výkonu rozhodnutí o styku s nezletilým dítětem podle byla stěžovatelce doručena dne 9. února 2004. Soud prvního stupně v této výzvě stěžovatelku vyzval k plnění jejích povinností ohledně styku nezletilé dcery s jejím otcem a rovněž upozornil na následky v případě jejich nesplnění v podobě pokut a spáchání trestného činu maření výkonu soudního rozhodnutí. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, stěžovatelka své povinnosti neplnila ani po doručení této výzvy. Jak Ústavní soud z obsáhlého spisového materiálu zjistil, poskytly obecné soudy stěžovatelce ve všech stadiích soudního řízení dostatečná poučení o jejích procesních právech a povinnostech, stěžovatelka se aktivně podílela na řízení ve všech jeho fázích. Skutečnost, že důvody, pro které ze strany stěžovatelky nedošlo ke styku otce s nezletilou dcerou, obecné soudy vyhodnotily jinak než stěžovatelka, nelze bez dalšího považovat za nedostatečné poučení soudu.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Tento požadavek nelze posuzovat pouze z hlediska formálního, tj. požadovat pouhé dodržení procesního postupu vyčerpáním všech opravných prostředků, ale i z hlediska obsahového. V tomto konkrétním případě to znamená, že stěžovatelka měla uvést jí tvrzená procesní pochybení prvostupňového soudu již v odvolání a dovolání. Pokud tak neučinila, nenaplnila tak podmínky přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu . Nelze totiž ústavní stížností dohánět to, co bylo zmeškáno či neuplatněno v předchozím řízení.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že obecné soudy ve věci stěžovatelky provedly rozsáhlé dokazování, provedené důkazy řádně zhodnotily a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily. Nelze tedy dovodit, že by jejich rozhodnutí nebyla důvodná, jak tvrdí stěžovatelka. Její námitky ohledně dluhu otce její nezletilé dcery na výživném nelze zohledňovat v rámci řízení o styku mezi nimi, neboť jsou předmětem jiného řízení.

Ústavní soud neshledal v napadených usneseních porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces, proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu