Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2226/08

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2008 o ústavní stížnosti M. Č., zastoupeného JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí Policie České republiky ze dne 12. 5. 2008 č. j. ÚOOZ-26/TČ-2008-26-V2 a rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze 26. 6. 2008 č. j. -81 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v ustanovení y a v ustanoveních , , a d (dále jen " ") domáhal zrušení shora označených "rozhodnutí".

Stěžovatel má za to, že jeho základní práva byla porušena postupem policejního orgánu, který zamítl jeho návrh na doplnění dokazování v rámci přípravného řízení. Tento nepřípustný postup pak potvrdilo i dozorující státní zastupitelství. Tyto orgány činné v trestním řízení tím nerespektovaly zásadu vyhledávací, a tak porušily právo stěžovatele na právo na obhajobu a ústavní zásadu řádného zákonného procesu.

Stěžovatel poukázal i na to, že nastíněný postup Policie ČR a Městského státního zastupitelství v Praze je v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu, podle níž protiústavní opomenutí provedení důkazu spočívá v situaci, kdy bylo účastníkem řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl vyšetřovacím policejním orgánem bez adekvátního odůvodnění zamítnut.

Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníku řízení znám.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou, avšak vykazuje formální vady. Z obsahu ústavní stížnosti není zcela zřejmé (z formálního hlediska petit zcela chybí), zda se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí či brojí proti postupu orgánů v trestním řízení, a to tím spíše, že ačkoliv jsou v návrhu určitá "rozhodnutí" specifikována, materiálně se o rozhodnutí nejedná a sám stěžovatel je střídavě označuje jako "rozhodnutí" či jako "postup". Ústavní soud proto zvažoval, zda má stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti (stejně jako vady plné moci) vyzývat. K tomuto postupu však neshledal důvody; odstranění vad by totiž na osudu ústavní stížnosti nic nezměnilo, neboť i poté by šlo o návrh nepřípustný.

Ústavní stížnost podle písm. d) y ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem [srov. ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení řízení o věci samé. Jinými slovy musí nastat situace, kdy je přijato konečné rozhodnutí s neodčinitelnými následky. Dílčí procesní postupy či rozhodnutí jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen za současného splnění dvou podmínek. První podmínkou je existence aktuálního zásahu do stěžovatelova ústavně garantovaného práva a druhou podmínkou je, že tento zásah nemůže být efektivně vyřešen v následném řízení před (jiným) orgánem veřejné moci.

Námitky, jež stěžovatel proti postupu orgánů činných v trestním řízení uplatnil, nepochybně mohou být po případném podání obžaloby řešeny v řízení před příslušným soudem. Ten může a musí stěžovatelovy důkazní návrhy posoudit a rozhodnout o nich. Na tuto skutečnost byl stěžovatel ostatně upozorněn i přípisem Městského státního zastupitelství v Praze, proti němuž brojí.

Není tak důvodu pro to, aby Ústavní soud, v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, ve věci rozhodoval.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení , a to aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vady petitu, neboť opačný postup by byl ryze formalistický.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. října 2008

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj