Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2476/08

Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem, AK se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 32, adresa pro doručování Kroměříž, Tovačovského 3161, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2008 čj. -38 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 10. 2008 se MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., se sídlem v Praze 1 (dále též "stěžovatelka", případně "žalobkyně") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené procesní rozhodnutí o určení příslušnosti soudu.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhá zaplacení částek 113.158.000,-Kč s příslušenstvím a 19.216.182,- Kč s příslušenstvím.

Usnesením ze dne 28. 8. 2008 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy (výrok I.) a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně (výrok II.).

III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti Krajského soudu v Brně k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni bylo nesprávné a v konečném důsledku vedlo k porušení d (dále jen " ") zakotvujícího základní právo na zákonného soudce; připojila své úvahy, které ji k takovému závěru vedly, a vyjádřila přesvědčení, že věcně příslušné k projednání a rozhodnutí její věci byly okresní soudy.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

K přípustnosti ústavní stížnosti z hlediska vyčerpání všech procesních prostředků nápravy tvrzeného zásahu do základního práva

Vzhledem k tomu, že předmětem ústavní stížnosti bylo rozhodnutí o věcné příslušnosti obecného soudu - které nelze považovat za konečné rozhodnutí ve věci, a s poukazem na ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stanovící jako podmínku řízení o ústavní stížnosti vyčerpání veškerých dostupných a účinných procesních prostředků k ochraně práva (k čemuž zpravidla před konečným rozhodnutí ve věci nedojde), musel Ústavní soud rozhodnout, zda tato podmínka byla v případě stěžovatelky, tj. v době podání ústavní stížnosti, splněna. Je totiž evidentní, že za konečné rozhodnutí ve věci zásadně bude možno považovat až konečný pravomocný rozsudek ve věci.

S ohledem na skutečnost, že usnesení vrchního soudu (nebo Nejvyššího soudu) o věcné příslušnosti podle ust. je v systému obecných soudů konečné (nelze proti němu podat odvolání, dovolání ani žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost) a závazné ve výroku o určení, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, dospěl Ústavní soud k závěru, že pro způsobilost rozhodnutí vydávaných podle ust. zasáhnout základní právo na zákonného soudce dle y lze tato rozhodnutí podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto (srov. nález ze dne 10. 11. 1999 , Sb. n. u., sv. 16, str. 171 a násl.).

K tvrzenému porušení práva na zákonného soudce dle y

Stěžovatel poukázal na ustanovení y, jež zní:

"Čl. 38

(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon."

Požadavek zákonnosti obsažený v citovaném ustanovení y se vztahuje nejen na samotné zřízení (existenci) soudu ale i na složení soudu v každé jednotlivé věci, jeho pravomoc a příslušnost.

Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je proto neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, v daném případě (z četné judikatury viz např. nálezy a

, Sb. n. u., sv. 33, str. 243 a 347). Místo pro zásah Ústavního soudu pro porušení práva na zákonného soudce zakotveného v y by bylo pouze ve výjimečných případech, např. pokud by závěr obecných soudů ohledně věcné příslušnosti zjevně neměl jakoukoliv oporu v zákoně, tj. byl výsledkem zřejmého omylu nebo zneužití. Stejně jako v jiných případech, také zde náleží především obecným soudům vyložit a aplikovat zákonná ustanovení o věcné příslušnosti soudu. V případě stěžovatelky je nepochybné, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze je rozhodnutím učiněným na základě zákona a nenaznačuje jakékoliv známky svévole, byť je zřejmé, že z důvodu svého přesahu do oblasti základních práv a svobod by mělo být též náležitě odůvodněno.

Pro důvody takto vyložené Ústavní soud návrh podle ust. jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. října 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu