Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1913/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z & P Advisory, s. r. o., se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, zastoupené Mgr. Josefem Pelechem, advokátem se sídlem Plzeň, Kardinála Berana 1157/32, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení d (dále jen "") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, vydané v její občanskoprávní věci.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Olomouci napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti A. M., kterou se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 1 012 Kč s příslušenstvím, z titulu pohledávky Plzeňských městských dopravních podniků, a. s., na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, již nabyla postoupením.

Zamítnutí žaloby odůvodnil okresní soud tím, že stěžovatelka do doby vyhlášení rozhodnutí neprokázala, že uplatněná pohledávka jí byla postoupena.

Stěžovatelka proti tomu v ústavní stížnosti namítla, že příslušné zaslala poštovní zásilkou, která byla soudu doručena dne 13. 5. 2008, tj. v den, kdy rozhodl. Podle jejího názoru soud pochybil, pakliže oproti tomu žalobu zamítl s odůvodněním, že nabývací titul nebyl prokázán.

Samosoudkyně okresního soudu ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že v dané věci "bylo rozhodováno dle platného práva", neboť soud respektoval závaznost skutkového stavu, který existoval v době rozhodnutí. Zdůraznila, že ačkoli předvolání k nařízenému jednání bylo stěžovatelce doručeno již dne 17. 4. 2008,, kterými měla prokázat svá tvrzení, byly soudu doručeny až dne 13. 5. 2008, a do spisu byly založeny po jednání (dříve to "vzhledem ke každodennímu množství doručených zásilek možné nebylo").

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) stojí mimo soustavu obecných soudů, a proto jej není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem by byl přezkum celkové zákonnosti či dokonce věcné správnosti vydaných rozhodnutí.

Předně je namístě zdůraznit, že posuzované podání postrádá jakoukoli ústavněprávně relevantní argumentaci (obsahuje jen odkaz na ) a představuje toliko polemiku s napadeným rozhodnutím pohybující se na úrovni tzv. jednoduchého práva. Tím staví Ústavní soud do pozice odvolacího soudu (sic!), což je role, která muy svěřena není.

Proti napadenému rozhodnutí - protože jde o věc tzv. bagatelní - není přípustné odvolání ( ). Za použití argumentace a minori ad maius, je tak - s výjimkou naprosto excesivních případů - přípustnost ústavních stížností z povahy věci v zásadě vyloučena, byť se nejedná o nepřípustnost formální ve smyslu .

Absence ústavněprávních argumentů a bagatelnost sporu vedeného před obecným soudem posouvá projednávané podání bez dalšího do kategorie návrhů zjevně neopodstatněných (srov. např. usnesení Ústavního soud ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 34, usnesení č. 43, s. 421 a násl.).

Pouze na okraj proto Ústavní soud připomíná, že tím, žeu o postoupení uplatněného nároku stěžovatelka doručila soudu až v den vyhlášení rozsudku, ačkoli jí nic nebránilo tak učinit již s žalobou, zjevně zanedbala své procesní povinnosti, a počínala si v rozporu s principem vigilantibus iura, a jen z toho vyplývají pro ni negativní procesní konsekvence; že rozhodující soudkyni byla (příp. mohla být) kritická přesto fakticky dostupná, stěžovatelka netvrdí. Pozornost, kterou věnuje nyní ústavní stížnosti, měla soustředit k efektivní starosti o vlastní procesní pozici před obecným soudem.

Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2008

Jiří Mucha

předseda senátu