Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2080/08

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., zastoupeného JUDr. Tomášem Švecem, advokátem, se sídlem Holečkova 29/657, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. -448, v části, ve které se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2005, č. j. -295, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. června 2003, č. j. -118, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 11. 2003, č. j. -147, pokud jimi bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení 213.953,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 30. 6. 2000 do 31. 8. 2000 a s 15% úrokem z prodlení od 1. 9. 2000 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, z účasti Nejvyššího soudu, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a po odstranění vytknutých vad řádně podanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví usnesení specifikovanou část rozsudku Nejvyššího soudu a navrhuje jeho zrušení.

Z příloh ústavní stížnosti plyne, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto tak, že "rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2005, č. j. -295, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. června 2003, č. j. -118, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 11. 2003, č. j. -147, pokud jimi bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení 213.953,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 30. 6. 2000 do 31. 8. 2000 a s 15% úrokem z prodlení od 1. 9. 2000 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá."

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), představuje ústavní stížnost podle písm. d) y, zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz např. nález

sp. zn.

(dostupný např. skrze http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ).

V nyní předložené věci je zřejmé, že ústavní stížností napadená přesně vymezená (zrušující) část rozsudku Nejvyššího soudu má za následek, že věc se v uvedeném rozsahu vrátila Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

V této procesní situaci tak nelze považovat rozsudek Nejvyššího soudu v napadeném rozsahu za poslední prostředek ochrany práva, neboť o právech a povinnostech stěžovatele bude dále v řízení před obecnými soudy rozhodováno. Za této situace nemůže Ústavní soud do probíhajícího řízení vstoupit.

Ústavní stížnost je tedy ve smyslu ustanovení nepřípustná, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a ústavní stížnost zjevně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Po uvedených zjištěních byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2008

Ivana Janů,

soudce zpravodaj