Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2147/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Děti země - Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem v Brně, Cejl 48/50, zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Dvořákova 13, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -80 ze dne 16. června 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel, s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces za rovných podmínek, zaručeného , a d (dále jen " ") a dále na , a y (dále jen " ") ve spojení s mezinárodními závazky České republiky vyplývajícími z Aarhuské úmluvy a směrnice Rady č. 85/337EHS, domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a z přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. domáhá zrušení rozhodnutí ministra dopravy č. j. 74/2007-510-RK/2 ze dne 22. ledna 2008, kterým Ministerstvo dopravy ČR (dále jen "ministerstvo") jako speciální stavební úřad povolilo stavbu "Dálnice D8, stavba 0805 Lovosice - Řehlovice, část E - tunel Prackovice", v rozsahu v rozhodnutí vyjmenovaných stavebních objektů. Stěžovatel zároveň navrhl, aby jeho žalobě byl přiznán odkladný účinek. Městský soud v Praze usnesením č. j. -43 ze dne 24. dubna 2008 stěžovateli v tomto ohledu vyhověl a rozhodl, že žalobě se přiznává odkladný účinek. K návrhu ministerstva ze dne 6. června 2008 a k návrhu osoby zúčastněné na řízení Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen "ředitelství") ze dne 11. června 2008 Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím své usnesení č. j. -43 ze dne 24. dubna 2008 o přiznání odkladného účinku žalobě stěžovatele zrušil.

Stěžovatel s v záhlaví citovaným rozhodnutím nesouhlasí. Městskému soudu v Praze zejména vytýká, že před vydáním tohoto rozhodnutí neumožnil stěžovateli vyjádřit se k návrhu ministerstva ze dne 6. června 2008 a k návrhu ředitelství ze dne 11. června, čímž mělo dojít k porušení práv stěžovatele v soudním řízení. Přitom ministerstvo mělo podle stěžovatele podle ust. také možnost se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě vyjádřit. Dle stěžovatele tak Městský soud v Praze rozhodoval v rozporu s , a y, neboť neměl žádný důvod, aby nemohl stěžovateli umožnit seznámit s uvedenými návrhy ministerstva a ředitelství, zvláště se znaleckými posudky k těmto návrhům připojenými, a vyjádřit se k nim. V tom stěžovatel spatřuje porušení práva na rovnost během soudního řízení. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 26. dubna 2005. Městský soud v Praze tak vůči stěžovateli podle jeho názoru nerozhodoval nestranně a podle zákona. Zrušením přiznaného odkladného účinku žalobě stěžovatele mělo dojít k porušení práva stěžovatele zakotveného v y, jakož i práva domáhat se přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy dle y, k porušení , a y a v neposlední řadě i k porušení a y. To odůvodňuje stěžovatel též porušením Aarhuské úmluvy a porušením a Směrnice Rady č. 85/337/EHS.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv.

Pokud jde námitku stěžovatele, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k návrhům ministerstva a ředitelství, konstatuje Ústavní soud, že žádné ustanovení toto právo stěžovateli neposkytuje a k vyžádání takového vyjádření stěžovatele soud nezavazuje (na rozdíl od případu návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě, kdy byl soud povinen vyžádat si vyjádření ministerstva - viz ust. ). Městský soud v Praze tak žádnou svoji zákonnou povinnost neporušil a jeho postup nebyl s , s a s y v rozporu. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 26. dubna 2005. V dané věci se jedná o odkaz nepřípadný. Ve stěžovatelem odkazovaném případě, kdy stěžovatelkou byla osoba zúčastněná na řízení, nikoli žalobce jako je tomu v projednávaném případě, byla usnesení Krajského soudu v Brně zrušena především z důvodu, že stěžovatelce jako osobě zúčastněné na řízení postavení této osoby nebylo rozhodujícím soudem vůbec přiznáno, ačkoli toto postavení měla. Tímto opomenutím zasáhl Krajský soud v Brně do práva stěžovatelky na realizaci státní moci jen v zákonem stanovených mezích, zaručeného y. V důsledku tohoto pochybení pak stěžovatelce jako osobě zúčastněné na řízení nebyla dána možnost vyjádřit se návrhu, ke kterému měla stěžovatelka ze zákona právo se vyjádřit. Krajský soud v Brně se v odkazovaném případě neseznámil se všemi okolnostmi rozhodnutí, které bylo správní žalobou napadeno, přičemž toto pochybení odůvodňoval potřebou rozhodnout o odkladném účinku rychle. Podle závěru Ústavního soudu tímto Krajský soud v Brně omezil nepřípustným způsobem právo stěžovatelky na spravedlivý proces, jak je zaručeno a y. Je zcela zjevné, že důvody zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně v odkazovaném případě nelze s případem projednávaným srovnávat. Ústavní soud se neztotožňuje též s námitkou porušení práva stěžovatele domáhat se přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy dle y, neboť v řízení o žalobě stěžovatele Městský soud v Praze pokračuje bez ohledu na v záhlaví citované rozhodnutí. Pokud jde o další námitky stěžovatele, odkazuje pro stručnost Ústavní soud na odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí. V něm se Městský soud v Praze se skutečnostmi, které jsou shodné s argumentací ústavní stížnosti, vypořádal a Ústavní soud nemá důvodu mu cokoli vytknout nebo cokoli dodat.

Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci Městský soud v Praze respektoval kautely plynoucí ze , svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnil a Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by do jeho rozhodnutí měl zasahovat.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nezjistil senát Ústavního soudu ve vztahu k v záhlaví citovanému rozhodnutí žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu