Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2219/08

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Náměstí Dr. M. Horákové, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. , a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 4. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Stěžovatel se ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. 8. 2008 domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými bylo zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Byť byla ústavní stížnost formálně označena jako "Ústavní stížnost Doplnění ústavní stížnosti ze dne 9. 7. 2008", nezbylo než považovat takové podání za novou ústavní stížnost, neboť ústavní stížnost ze dne 9. 7. 2008 již byla usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2008,

sp. zn.

, odmítnuta pro neodstranění vad ve lhůtě (a jako taková proto objektivně nemohla být doplněna). K tomu lze dodat, že stěžovatel byl výzvou Ústavního soudu v řízení pod

sp. zn.

informován, že bezvadnou ústavní stížnost musí mít Ústavní soud k dispozici ke dni 25. 8. 2008, přičemž nyní posuzovaná "Ústavní stížnost Doplnění ústavní stížnosti ze dne 9. 7. 2008" (mající mít dle stěžovatele právě povahu řádné ústavní stížnosti ze dne 9.7.2008) Ústavnímu soudu došla až 1. 9. 2008. Ústavní soud tedy v řízení pod

sp. zn.

právem odmítl ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 7. 2008 pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě.

Z kopie doručenky rozhodnutí o stížnosti stěžovatele, která byla Ústavnímu soudu zaslána Okresním soudem v Karlových Varech, Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. , převzal stěžovatel dne 9. 5. 2008. Tyto skutečnosti potvrdil i Okresní soud v Karlových Varech (advokát v ústavní stížnosti dokonce sdělil, že toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno ještě dříve, tj. 3.5. 2008).

Nynější ústavní stížnost ze dne 27. 8. 2008 směřující proti napadeným rozhodnutím, byla podle údaje na obálce podána k poštovní přepravě dne 28. 8. 2008, tedy po 60-ti denní zákonné lhůty (ust. , o Ústavním soudu, v platném znění, dále " "). Ústavní soud nemohl dodržení zákonné lhůty počítat od podání původní ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 7. 2008, neboť - jak plyne z uvedeného textu - v nyní posuzované věci rozhoduje Ústavní soud toliko o ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 28. 8. 2008, nikoli o ústavní stížnosti stěžovatele ze dne 9. 7. 2008, již Ústavní soud pod

sp. zn.

odmítl.

K tomu Ústavní soud podotýká, že ve věci

sp. zn.

byl stěžovateli stanoven relativně dlouhý prostor k odstranění vad ústavní stížnosti (stěžovateli výzva došla dne 23. 7. 2008, do 25. 8. 2008 měl mít Ústavní soud bezvadnou ústavní stížnost k dispozici); byla reflektována i skutečnost, že stanoví k podání ústavní stížnosti lhůtu šedesáti dnů, která běží ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. To vše se stalo s upozorněním, že nebude-li v poskytnuté lhůtě Ústavnímu soudu doručena bezvadná ústavní stížnost, bude jeho podání odmítnuto. Přitom stěžovatel zaslal tehdejší ústavní stížnost ke konci šedesátidenní zákonné lhůty (sepsaná 7. 7. 2008, Ústavnímu soudu doručená 9. 7. 2008). Proto výzva k odstranění vad již tehdy (tj. v řízení pod

sp. zn.

) představovala faktické prodlužování této lhůty, a tak zvýhodnění stěžovatele oproti ostatním stěžovatelům, kteří zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Jestliže by tak nyní Ústavní soud počítal dodržení zákonné lhůty od podání původní ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 7. 2008 a nikoli od podání nyní posuzované ústavní stížnosti (tj. podané k poštovní přepravě dne 28. 8. 2008), byl by stěžovatel ještě více zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli; takový postup Ústavního soudu by ve svých důsledcích značil dodatečné (ex post) prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti (nadto soudcovské lhůty předtím již relativně dlouhé). Jestliže by tudíž Ústavní soud počítal dodržení zákonné lhůty od podání původní ústavní stížnosti stěžovatele ze dne 9. 7. 2008, důsledně vzato by tím sám vytvářel protiústavní stav v podobě porušení ústavního principu rovnosti (rovného zacházení se stěžovateli). Navíc, nastíněný event. postup Ústavního soudu by znamenal ve svých důsledcích i obcházení zákonné normy, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ), protože by vlastně konstruoval fiktivní stav, že ústavní stížnost v řízení pod

sp. zn.

nebyla odmítnuta (a k tomuto rozhodnutí by nebylo přihlíženo).

Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 9. října 2008

Vojen Güttler

soudce zpravodaj