Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2353/08

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. E., zastoupená JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem Na Příkopě 391/7, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2008, sp. zn. ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 18. 9. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""), brojí stěžovatelka proti výše citovaným rozhodnutím obvodního a městského soudu, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, které je zakotveno v ust. a 2d (dále jen) a v ust. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále je Úmluva) a v ust. y.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti postupu nalézacího a odvolacího soudu ve věci doručení rozsudku nalézacího soudu, kdy nalézací soud usnesením odmítl pro opožděnost odvolání žalované podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 4. 2001, č. j. -65. Stěžovatelka namítá, že nalézací soud pochybil v závěru, že rozsudek nalézacího soudu jí byl řádně doručen dle příslušných ustanovení (dále jen ), neboť podle stěžovatelky v příslušném soudním spisu neexistuje žádný doklad, v němž by stěžovatelka svým podpisem potvrzovala převzetí rozsudku nalézacího soudu. Stěžovatelka poukázala na ust. a namítala, že záznam o nahlížení do spisu není protokolem, nehledě na to, že podpis stěžovatelky není uveden u údaje o převzetí rozsudku. Pro vykázání řádného doručení měla být ve spisu založena doručenka s náležitostmi dle ust. , včetně stěžovatelčina podpisu. Takové doklady se však ve spisu dle stěžovatelky nenacházejí. Na základě toho dovozuje, že předmětný rozsudek jí nebyl řádně doručen a nalézací soud otázku doručení nesprávně právně posoudil. Stěžovatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil usnesení nalézacího soudu o odmítnutí odvolání pro opožděnost a odvolání řádně projednal.

Odvolací soud, jak plyne z odůvodnění usnesení ze dne 11. 7. 2008, sp. zn. , projednal věc v mezích, ve kterých se stěžovatelka domáhala přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.

Z velice stručné a ústavněprávní argumentaci postrádající ústavní stížnosti vyplývá, že se stěžovatelka argumentačně pohybuje na úrovni podústavního práva () a v ústavní stížnosti jen odkázala na ustanovení y a Úmluvy bez bližšího uvedení toho, v čem konkrétně spatřuje zásah do svých ústavně zaručených základních práv. Ústavní soud se důkladně seznámil s napadeným rozhodnutím a konstatuje, že obecné soudy řádně zjistily skutkový stav (především jde o zjištění, že stěžovatelka rozhodnutí převzala, což ostatně ani sama nezpochybňuje) a právní normy vyložily a aplikovaly při respektu k základním právům stěžovatelky. Svá rozhodnutí soudy také důkladně odůvodnily.

Stěžovatelka nepředložila Ústavnímu soudu žádné ústavněprávní argumenty, které by její tvrzení stran porušení základního práva dokládaly a pouze opakuje námitky, které vznášela již v průběhu odvolacího řízení. Proto Ústavní soud po důkladném prostudování věci neshledal porušení základních práv stěžovatelky a tedy ani důvod ke svému zásahu.

S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky ohledně porušení jejích základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2008

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu