Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2293/08

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Janem Musilem o návrhu stěžovatele Ing. P. Ch., advokátem nezastoupeného, směřujícího proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2008 č. j. -1589, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 11. 9. 2008 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, uvedenému v záhlaví, jež však nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel především při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz , a ). Vlastním obsahem podání byla právě žádost navrhovatele, aby mu Ústavní soud pro řízení o ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozhodnutí obecného soudu právního zástupce z řad advokátů ustanovil.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

a další). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje; toho si je ostatně, jak sám uvádí v přípisu doručeném spolu s ústavní stížností, stěžovatel vědom.

Ústavní soud ve své judikatuře v minulosti vysvětlil - viz např. usnesení

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 10, usn. č. 20, str. 411- 412, blíže viz i argumentaci in Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 106 a násl.), z jakých důvodů je vyloučeno, aby stěžovatelům sám právního zástupce ustanovil. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře nepřipustil přiměřené použití (ustanovení advokáta soudem), protože neshledal podmínky pro takový postup podle . Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [ , , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže.

Ústavní soud je toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

nebo

) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2008

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj