Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2083/08

Ústavní soud rozhodl dne 25. září 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. T., zastoupené JUDr. Miroslavou Kejdovou, CSc., advokátkou v Brně, Plachty 8b, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2008 č. j. -136 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2007 č. j. -107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro jí tvrzené porušení d a y ČR. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zastaveno řízení ve věci stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) proti vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovanému) o zaplacení částky 3 992 100 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů o zastavení řízení, namítá, že svými úkony učinila návrh na pokračování v přerušeném řízení a že v důsledku postupu soudů došlo k porušení jejích základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadeného rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález

sp. zn.

, Sb.n.u.ÚS, sv. 1, str. 123).

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s postupem obecných soudů, které v důsledku toho, že stěžovatelka v zákonné lhůtě nepodala návrh na pokračování řízení, rozhodly o zastavení řízení. Stěžovatelka tvrdí, že svými přípisy zaslanými soudu dala najevo vůli pokračovat v řízení. Její polemika postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí o zastavení řízení řádně zdůvodnily a Ústavní soud neshledává nic protiústavního na jejich právním názoru ohledně otázky podání návrhů na pokračování řízení. Ústavní soud naopak shledává tento závěr v souladu se zásadou vigilantibus iura, tedy že "jen bdělým svědčí jejich práva". Jak vyplývá z rozhodnutí přiložených k ústavní stížnosti, stěžovatelka byla o důsledcích toho, když nikdo z účastníků řízení nepodá v zákonné lhůtě návrh na pokračování řízení, řádně poučena.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatelky a v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. , o Ústavním sodu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu