Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
59830.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2031/08
Ústavní soud rozhodl dne 15. září 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Z. K. a 2) R. K., zastoupených JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem se sídlem Hradební 134/II, 397 01 Písek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č.j. 5 As 34/2007 -66 až 72, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 5 As 35/2007 -75 až 78, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2007, č. j. 10 Ca 24/2007 -24, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2007, č. j. 10 Ca 24/2007 -51 a proti rozhodnutí Krajského úřadu - Jihočeský kraj, ze dne 19. 12. 2006, č. j. KUJCK/32767/2006/2/OLVV/P109-Ří, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 12. 8. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu "), a doplněnou 1. 9. 2008, brojí stěžovatelé proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů a rozhodnutí správních orgánů, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich práva garantovaná Ústavo u a Listinou základních práv a svobo d, zejména právo na soudní a jinou právní ochranu, na spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem, na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, na rovnost a na účinný právní prostředek nápravy a že byl porušen čl. 2 , čl. 10 , čl. 90 , čl. 95 a čl. 96 Ústav y a čl. 1 , čl. 2 , čl. 3 , čl. 4 Listiny základních práv a svobo d (dále jen Listin Listina ) a porušení práva na spravedlivý proces podle ust. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelé byli uznáni rozhodnutím přestupkové komise města Písek ze dne 2. 10. 2007 vinnými z přestupku proti veřejnému pořádku dle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, a to tím, že dne 1. 7. 2006 kolem 17:30 hodin vnikli do prostoru vymezeného ke kácení stromů v Gregorově ulici v Písku a setrvali v tomto prostoru i přes zákonnou výzvu strážníků Městské policie Písek, čímž stěžovatelé naplnili zákonné znaky skutkové podstaty - neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci a byla jim každému uložena pokuta Kč 1.000,- a náhrada nákladů přestupkového řízení ve výši Kč 1.000,-. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé odvolali ke Krajského úřadu - Jihočeský kraj, který ve věci rozhodl dne 19. 12. 2006, č. j. KUJCK/32767/2006/2 OLVV/P109-Ří, a to tak, že odvolání zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje.
Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu podal stěžovatel ad 1) správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který podanou žalobu zamítl.
Stěžovatel ad 1) podal dne 5. 6. 2007 proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti, tak se stěžovatelé argumentačně ve věci samé pohybují na úrovni podústavního práva a tyto námitky předestřeli také v ústavní stížnosti a jen blanketně odkázali na výčet ustanovení Ústav y a Listin y bez bližšího uvedení toho, v čem spatřují zásah do jejich ústavně zaručených základních a práv a svobod. Ústavní soud se důkladně seznámil s napadenými rozhodnutími a konstatuje, že Nejvyšší správní soud věc po právní stránce hodnotil a právní normy aplikoval při respektu k základním právům stěžovatelů a s kasační stížností se vypořádal ústavně konformním způsobem. S námitkami stěžovatele ad 1) se řádně vypořádal a své rozhodnutí důkladně odůvodnil.
Ve věci stěžovatelky ad 2) se Ústavní soud ztotožňuje s ústavně konformním odůvodněním kasační stížnosti č. j. 5 As 35/2007 -77 a to tak, že stěžovatelka ad 2) správní žalobu nepodala (byla tzv. osoba na řízení zúčastněná) a tím tedy nevyčerpala všechny možnosti, které zákon poskytuje k ochraně práv, a tak Ústavnímu soudu nezbývá než podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stížnost stěžovatelky odmítnout pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práv poskytuje.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelé nepředložili Ústavnímu soudu žádné ústavněprávní argumenty, které by jejich tvrzení o porušení základních práv dokládaly a pouze opakují námitky, které byly použity již v průběhu odvolacího řízení, považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že advokát by k věci a ke klientovi neměl přistupovat liknavě.
S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelů ohledně porušení jejich základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ve vztahu ke stěžovateli ad 1) podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu ke stěžovatelce ad 2) jako návrh nepřípustný, jak uvedeno shora.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2008
Vojen Güttler
předseda senátu