Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1941/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti J. C., zastoupeného Mgr. Vladanem Tisovským, advokátem se sídlem Ostrava, Sokolská třída 871/6, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2007 ve věci sp. zn. a proti usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 1. 2. 2007 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ").

Rubrikovaným usnesením okresního soudu byla dle zastavena exekuce a současně bylo uloženo povinnému zaplatit oprávněnému náklady exekučního řízení, přičemž oprávněnému byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náhrady nákladů exekuce. Krajský soud na základě stěžovatelova odvolání usnesení okresního soudu napadeným rozhodnutím potvrdil.

Okresní soud opřel rozhodnutí o nákladech exekuce o a o exekučního řádu a odůvodnil je tak, že oprávněný (stěžovatel) se sice procesního zavinění při vedení exekuce nedopustil, ale že po exekutorovi není možné spravedlivě požadovat, aby náklady na bezúspěšnou exekuci nesl sám.

Stěžovatel uvádí, že závěry soudů obou instancí jsou v rozporu jak s platným právním řádem, tak s judikaturou obecných soudů i soudu ústavního. Dle exekučního řádu ve spojení s dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Jestliže tedy dle stěžovatele zhodnocením hledisek zakotvených v má být povinnému uložena povinnost k náhradě nákladů oprávněnému, pak to je právě povinný, komu musí být uložena - ve prospěch exekutora - i povinnost k náhradě nákladů exekuce. V případě, že přichází v úvahu uložení povinnosti k náhradě nákladů dle naopak oprávněnému, je oprávněný podle názoru stěžovatele rovněž nositelem povinnosti k náhradě nákladů exekuce, kterou předjímá exekučního řádu.

Stěžovatel má proto za to, že pokud se jako oprávněný nedopustil procesního zavinění, nelze mu dle platných právních předpisů uložit povinnost hradit náklady exekuce, jak učinil okresní a krajský soud, čímž se měly dopustit porušení stěžovatelových základních práv.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě předesílá, že nepředstavuje vrchol soustavy obecných soudů a proto mu zásadně nepřísluší zasahovat do rozhodovací činnosti těchto soudů, není-li v posuzované věci zasaženo některé základní právo či svoboda stěžovatele. V právní věci stěžovatele přitom Ústavní soud k závěru, že by obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho právo na spravedlivý proces, nedospěl.

Napadená rozhodnutí spadají dle názoru Ústavního soudu z níže uvedených důvodů (ještě) do množiny ústavně konformních rozhodnutí obecných soudů, k jejichž kasaci není Ústavní soud jakožto orgán ochrany ústavnosti povolán, byť prima facie představují obdobu některých soudních rozhodnutí zrušených v minulosti Ústavním soudem vyhovujícími nálezy.

V posuzované věci sice Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 7.735,- Kč, současně však uložil povinnému zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve stejné výši. Skutečnost, že stěžovateli byla uložena povinnost hradit náklady exekuce, proto není možno posuzovat izolovaně, ale je třeba zasadit ji do celkových souvislostí napadeného soudního rozhodnutí, jež (nejen) v tomto ohledu projednávané podání odlišují od případu, kdy Ústavní soud rozhodl vyhovujícím nálezem (srov. nález ze dne 15. 1. 2008 ve věci

sp. zn.

).

Ústavní soud musel mít taktéž na paměti, že navzdory relativně vysoké míře obecnosti, okresní soud v napadeném usnesení podrobně odůvodnil své rozhodnutí uložit stěžovateli povinnost hrazení nákladů exekuce soudnímu exekutorovi. Dané odůvodnění se přitom opírá o výklad ustanovení § 89 exekučního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2007), provedený způsobem, jenž dle Ústavního soudu excesivním způsobem neodporuje interpretačním závěrům obsaženým ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 ve věci sp. zn. , ani závěrům uvedeným v nálezu ze dne 12. 5. 2008 ve věci

sp. zn.

.

Kumulativní působení uvedených skutečností, spolu s faktem, že projednávané podání je v podstatě nutno zařadit do kontextu skupiny podání brojících toliko proti výrokům o nákladech řízení, na něž nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást stejné nároky jako na meritorní výroky ve věci samé (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 27, usnesení č. 25, str. 307 a násl.), posouvá posuzovanou ústavní stížnost bez dalšího do kategorie podání zjevně neopodstatněných, kterými se Ústavní soud nemůže věcně zabývat.

Ústavní soud tak návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu , o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu