Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1536/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Ostrava, Pobialova 10, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. -121 ze dne 29.1.2008, č.j. -123 ze dne 29.1.2008 a č.j. -125 ze dne 29.1.2008, usnesení Krajského soudu v Brně sp.zn. ze dne 25.8.2005, sp.zn. ze dne 25.8.2005 a sp.zn. ze dne 19.8.2005, usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti č.j. -14 ze dne 26.9.2001, č.j. -71 ze dne 15.12.2004 a č.j. -69 ze dne 15.12.2004, platebním výměrům, vydaným Celním úřadem Břeclav - dálnice, pod číslem 29-2393/CD/95, 29-2394/CD/95, 29-2395/CD/95, 29-2396/CD/95, 29-2397/CD/95, 29-2398/CD/95, 29-2399/CD/95, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

V ústavní stížnosti uvádí, že mu na základě platebních výměrů bylo uloženo uhradit celní dluh v celkové výši 1.788.937 Kč s odůvodněním, že jako deklarant u zboží propuštěného do režimu tranzitu nezajistil splnění povinností vyplývajících z tohoto režimu. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. ze dne 26. 9. 2001, byl nařízen výkon rozhodnutí vůči stěžovateli jako povinnému. O odvoláních stěžovatele rozhodl Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 15. 12. 2004 tak, že jednu část odvolání soud zamítl a druhou část odmítl jako opožděnou. Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil postup okresního soudu, stejně jako předmětná usnesení soudu první instance. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.

Stěžovatel namítá, že žádný z obecných soudů se ve svých rozhodnutích nezabýval jeho právně zásadní námitkou spočívající v nezákonnosti a neexistenci platebních výměrů a jejich nulitě. Obecné soudy, které si jako prejudiciální otázku neposoudily právní relevanci platebních výměrů, vydaných Celním úřadem v Břeclavi - dálnice, zasáhly do práva stěžovatele vlastnit majetek a do práva na spravedlivý proces. Stěžovatel odkázal na skutkový popis uvedený v opravných prostředcích, jichž využil, a na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2001,

sp. zn.

, vydané ve skutkově zcela stejné věci. Exekuční tituly oprávněného ve věci stěžovatele trpěly stejnými vadami jako vydané platební výměry oprávněného ve věci výše citovaného rozhodnutí Ústavního soudu. Dle stěžovatele jsou rozhodnutí Celního úřadu Břeclav - dálnice neplatnými a nulitními právními akty, které nezakládají žádná práva a povinnosti a tedy nezakládají ani žádné právní účinky.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných muu ČR, t.j. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Podstatou argumentace stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti jsou námitky týkající se neplatnosti a nulity rozhodnutí Celního úřadu Břeclav - dálnice a námitka, že obecné soudy tuto skutečnost při svém rozhodování nevzaly v úvahu.

Ústavní soud nejdříve konstatuje, že ve vztahu k rozhodnutím Celního úřadu Břeclav - dálnice se jedná o návrh podaný zjevně po lhůtě stanovené v , o Ústavním soudu, ve znění dalších předpisů (dále jen ). Navíc je zřejmé, že tato rozhodnutí stěžovatel nenapadl opravnými prostředky a nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud dále ověřil, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími bylo rozhodováno takto:

Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti č.j. -71 ze dne 15. 12. 2004, bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp.zn. , ze dne 25. 8. 2005, neboť odvolací soud shodně dospěl k závěru, že právní zástupce stěžovatele neposkytl potřebnou součinnost pro posouzení opodstatněnosti návrhu.

Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti č.j. - 14 ze dne 26. 9. 2001, bylo výrokem II. rozhodnuto o povinnosti povinného (stěžovatele) zaplatit státu poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp ze dne 25. 8. 2005 (stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a soud neshledal důvod pro změnu rozhodnutí o povinnosti zaplatit soudní poplatek).

Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti č.j. -69 ze dne 15. 12. 2004, bylo jako opožděné odmítnuto odvolání do výroku I. rozhodnutí téhož soudu ze dne 26. 9. 2001, kterým bylo rozhodnuto o nařízení výkonu rozhodnutí a o povinnosti zaplatit státu poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (výrok II.). Rozhodnutím Krajského soudu v Brně č.j. ze dne 19. 8. 2005, bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno s tím, že ve lhůtě podaným odvoláním byl jednoznačně napaden pouze výrok II. o povinnosti zaplatit státu poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Podání ze dne 5. 9. 2003, v němž bylo odvolání doplněno o tvrzení, že výkon rozhodnutí neměl být vůbec nařizován, nemohlo zhojit skutečnost, že výrok I. nebyl ve lhůtě napaden.

Všechna rozhodnutí krajských soudů napadl stěžovatel ústavní stížností, vedenou u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, která byla, s ohledem na souběžné podání dovolání, jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) odmítnuta.

Rozhodnutími Nejvyššího soudu byla jako nepřípustná odmítnuta dovolání stěžovatele proti shora uvedeným rozhodnutím krajského soudu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížností napadenými usneseními, kterými bylo rozhodováno o povinnosti zaplatit poplatek z návrhu na výkon rozhodnutí, o návrhu na osvobození od soudních poplatků a byla posuzována včasnost odvolání proti rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí, nebyla a ani nemohla být přezkoumána problematika předestřená v ústavní stížnosti, tj. o otázka neplatnosti a nulity správních rozhodnutí a vad exekučních titulů.

Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností napadenými rozhodnutími a neshledal důvod je z ústavněprávního hlediska jakkoliv zpochybňovat. Ostatně ani stěžovatel proti posouzení otázek, jež byly předmětem ustavní stížností napadených rozhodnutí, žádné námitky neuplatňuje.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že poukaz stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, je nepřípadný, neboť uvedeným nálezem bylo rozhodováno o rozhodnutích obecných soudů, kterými právě byla přezkoumána rozhodnutí celních orgánů, byť v obdobné věci. Uvedené možnosti, která by vedla k zrušení pravomocných rozhodnutí celních orgánů a soudu, však stěžovatel nevyužil.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel především dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V daném případě stěžovatel v souladu s pravidly stanovenými příslušnými zákony a procesním řádem nevyužil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Jakkoliv lze, s ohledem na Ústavnímu soudu známé okolnosti případu, pochopit subjektivní pocit nespravedlnosti stěžovatele, cestou ústavní stížnosti se nelze dovolávat ze strany obecných soudů postupu, který zcela vylučuje, tzn. domáhat se přezkoumání rozhodnutí správního rozhodnutí až v rámci řízení o výkon rozhodnutí, v souvislosti posuzováním včasnosti odvolání a povinnosti zaplatit poplatek za nařízení výkonu rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy pátéy, a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný a dle citovaného zákona jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu