Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 585/08

Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Michalem Solichem, advokátem v Hradci Králové, Československé armády 556, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 3. 3. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatele byly porušeny , a y ČR, jakož i , 4 a d.

Z předložených kopií rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. rozhodl o propuštění stěžovatele (odsouzeného) z ochranného protitoxikomanického léčení v ústavní formě, a to pro nemožnost dosáhnout účelu ochranného léčení. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007 sp. zn. zamítnuta z důvodu podání osobou neoprávněnou (stěžovatel podal stížnost ve svůj neprospěch).

V ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že postup druhostupňového soudu je v rozporu s revizním principem. Poukázal na to, že dle poučení byla stížnost přípustná a rovněž dle § 142 odst. 1 trestního řádu je stěžovatel osobou oprávněnou. Namítl, že stížnost podal pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost prvostupňového usnesení, tj. z ryze právních důvodů a nikoliv skutkových. Stěžovatel dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 1998

sp. zn.

a věc Evropského soudu pro lidská práva Lorsé a spol. proti Nizozemí a uvedl, že druhostupňový soud se nezabýval rozporností znaleckých posudků. Stěžovatel uvedl, že měl zájem se léčit.

Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Ústavní soud v daném případě porušení základních práv a svobod neshledal.

K prvostupňovému rozhodnutí stěžovatel toliko uvedl, že měl zájem se léčit. Ústavní soud přezkoumal napadené prvostupňové rozhodnutí a dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele je pouhou polemikou se závěry obvodního soudu. Prvostupňový soud na základě zjištěných skutečností (včetně jednání stěžovatele) a znaleckých posudků rozhodl o propuštění stěžovatele z ochranného léčení v ústavní formě a své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnil. V rozhodnutí nelze spatřovat bezdůvodnost, nelogičnost či dokonce libovůli. Rovněž je z rozhodnutí zřejmé poučení (informování) stěžovatele o možnosti využití ambulantních či ústavních služeb dobrovolně, tj. při vlastní motivaci a vůli abstinovat (jejichž výrazný nedostatek vedl právě k závěru o neúčelnosti léčení).

Stěžovatel dále brojil proti druhostupňovému rozhodnutí, když dle jeho názoru mělo dojít k přezkumu prvostupňového rozhodnutí a nikoliv k zamítnutí stížnosti pro nedostatek legitimace. Ani v tomto případě Ústavní soud nemá za to, že by došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Městský soud dostatečně vyložil svůj závěr, že propuštění stěžovatele z ochranného léčení je (zde) rozhodnutím v jeho prospěch. S těmito závěry se Ústavní soud ztotožňuje - uložením ochranného léčení v ústavní formě dochází k omezení osobní svobody a dalších práv stěžovatele, ochranné léčení je druhem trestněprávní sankce a je vynutitelné státní mocí. V daném případě neshledal Ústavní soud postup druhostupňového soudu dle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako vybočující z ústavních kautel.

Protože nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, postupoval Ústavní soud dle tak, že ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu