Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 571/08

Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C. V., zastoupené JUDr. Michaelou Voseckou Klečkovou, advokátkou v Brně, Ječná 29a, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 č. j. -5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 27. 2. 2008, doplněnou dne 30. 5. 2008, se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Dle tvrzení stěžovatelky byly porušeny , 4, 90 a 95y, jakož i , 3, 36 a 38d (dále jen "").

Z ústavní stížnosti i předložené kopie napadeného usnesení vyplývá, že u prvostupňového soudu je vedeno občanskoprávní řízení stěžovatelky (žalobkyně) proti žalovanému. Prvostupňový soud řízení přerušil do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání v jiné občanskoprávní věci, neboť rozhodnutí v této věci bude (má) řešit právní otázku významnou i pro spor ve věci stěžovatelky.

Stěžovatelka podala k Nejvyššímu soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech a soudcích (dále jen ""), kterým brojila proti průtahům v dovolacím řízení v uvedené jiné občanskoprávní věci. Nejvyšší soud její návrh usnesením ze dne 6. 2. 2008 č. j. -5 odmítl dle , když dospěl k závěru, že návrh je podán osobou neoprávněnou, neboť stěžovatelka není účastníkem ani stranou dovolacího řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadené usnesení je vadné a zasahuje do jejích ústavně zaručených práv; nečinnost Nejvyššího soudu v daném dovolacím řízení "způsobuje majetkové i morální újmy osobám, které mají na výsledku věci právní zájem". Stěžovatelka uvedla, že "je účastníkem řízení a má právo podávat stížnosti na průtahy"; tuto skutečnost dovozuje z toho, že řízení v její věci bylo přerušeno právě s odkazem na dané dovolací řízení v jiné občanskoprávní věci.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka polemizuje se závěrem Nejvyššího soudu o nedostatku její legitimace k podání návrhu dle v předmětném dovolacím řízení.

Dle y "má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům". Jedním ze zákonných prostředků proti průtahům je i návrh dle , který stanoví, že "má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu...".

Jak lze dovodit z ústavní stížnosti i stěžovatelkou předložených listin (příloh), stěžovatelka brojí proti průtahům v řízení, jehož není účastnicí ani stranou. Zájem na rychlém výsledku dovolacího řízení vidí v tom, že její řízení bylo přerušeno za účelem vyčkání výsledku (právního názoru) v daném dovolacím řízení.

Ačkoliv existuje určitá spojitost mezi nalézacím řízením stěžovatelky a dovolacím řízením v uvedené jiné občanskoprávní věci, a to v podobě přerušení "stěžovatelčina" řízení, a stěžovatelka může být eventuálně nějak dotčena průtahy v tomto dovolacím řízení, uvedené dovolací řízení není "její věcí" ve smyslu y a stěžovatelka není jeho "účastníkem nebo stranou řízení" ve smyslu .

Ústavní soud proto nemá za to, že by usnesením Nejvyššího soudu byla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená práva; Nejvyšší soud postupoval v souladu s platnou právní úpravou a nevybočil ani z ústavních kautel. Proto Ústavní soud postupoval dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu