Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
59593.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 914/06
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky - ze dne 14. srpna 2008
sp. zn. III. ÚS 914/06
ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Č. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2006 sp. zn. 43 Nt 2921/2006 , kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti rozhodnutí státního zástupce ze dne 21. 9. 2006 o ponechání stěžovatele ve vazbě.
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2006 sp. zn. 43 Nt 2921/2006 se ruší.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2006 sp. zn. 43 Nt 2921/2006 , kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce ze dne 21. 9. 2006 o ponechání stěžovatele ve vazbě. Stěžovatel uvedl, že soud před rozhodnutím neprovedl jeho osobní slyšení, a došlo tak k porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - právo na obhajobu, porušení zásady rovnosti. Stěžovatel dále odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva - A. B. proti Slovensku a nález Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 45/04
(viz dále).
Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 2921/2006 , ze kterého zjistil, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 rozhodl dne 21. 9. 2006 pod sp. zn. 2 ZT 313/2006 podle § 71 odst. 3 trestního řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, kterou Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podáním ze dne 9. 10. 2006 postoupilo spolu s vyšetřovacím spisem Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodl o stížnosti usnesením ze dne 10. 10. 2006 sp. zn. 43 Nt 2921/2006 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. Při rozhodování vycházel z "žádostí obviněného" a z vyšetřovacího spisu.
K ústavní stížnosti se vyjádřil soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 tak, že stížnost stěžovatele byla natolik konkrétní, že nebylo třeba stěžovatele znovu vyslechnout.
Soudce souhlasil s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.
K výzvě Ústavního soudu také stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání.
Dne 20. 3. 2007 byla Ústavnímu soudu doručena urgence stěžovatele na vyřízení jeho ústavní stížnosti. Stěžovatel současně sdělil, že byl v dané trestní věci již odsouzen.
Ústavní soud dne 23. 4. 2007 telefonicky zjistil u Obvodního soudu pro Prahu 1, že proti stěžovateli byla v dané věci podána u tamního soudu dne 15. 11. 2006 obžaloba. Věc je vedena pod sp. zn. 8 T 161/2006 . Dne 12. 12. 2006 při hlavním líčení tamní soud rozhodoval o ponechání stěžovatele ve vazbě - rozhodl usnesením ze dne 12. 12. 2006 č. j. 8 T 161/2006 -693. Dále bylo zjištěno, že dne 13. 3. 2007 byl vydán ve věci sp. zn. 8 T 161/2006 odsuzující rozsudek, proti kterému se stěžovatel odvolal.
V souladu s § 44 odst. 2 zákona č. 182/1998 Sb. , o Ústavním soudu, rozhodoval Ústavní soud bez nařízení ústního jednání.
Ústavní soud v daném případě posuzoval otázku, zda napadené rozhodnutí odpovídá požadavkům čl. 5 odst. 4 Úmluvy tak, jak je chápe Evropský soud pro lidská práva, závazně vykládající ustanovení Úmluvy, která má podle čl. 10 Ústav y aplikační přednost před ustanoveními běžných zákonů.
Nálezem
sp. zn. Pl. ÚS 45/04
ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.) Ústavní soud zrušil § 242 odst. 2 trestního řádu, podle kterého byly osoby odlišné od členů senátu a zapisovatele vyloučeny z účasti na neveřejném zasedání. Toto ustanovení vylučovalo slyšení obviněného před tím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Taková právní úprava, jak zdůraznil Ústavní soud v předmětném nálezu, neodpovídala čl. 5 odst. 4 Úmluvy, v jehož smyslu mezi institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování omezení osobní svobody patří i právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby. Tyto závěry shora citovaného plenárního nálezu plně dopadají na posuzovanou věc. Ústavní soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na jeho odůvodnění, neboť část odůvodnění nálezu obsahující výklad ústavněprávních otázek v rámci "nosných důvodů" (viz zmíněný nález
) je všeobecně závazná stejně jako samotný výrok nálezu.
Jak již bylo výše uvedeno, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o stížnosti stěžovatele proti usnesení státního zástupce o ponechání ve vazbě bez přítomnosti stěžovatele a jeho slyšení (vycházel ze "žádostí obviněného" a z vyšetřovacího spisu), a to přesto, že v době vydání napadeného usnesení byl již výše uvedený nález pléna Ústavního soudu vyhlášen ve Sbírce zákonů. Došlo tak k porušení základních práv stěžovatele podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy a čl. 8 odst. 2 Listin y [obdobně také nález
sp. zn. I. ÚS 589/05
ze dne 2. 11. 2006 (N 203/43 SbNU 273), nález
sp. zn. I. ÚS 177/06
ze dne 4. 10. 2006 (N 179/43 SbNU 47) a nález
sp. zn. II. ÚS 96/04
ze dne 11. 5. 2005 (N 104/37 SbNU 389)].
Z uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu a napadené usnesení zrušil.
Ústavní soud podotýká, že si je vědom toho, že věc je již projednávána soudními orgány a soud prvního stupně dne 12. 12. 2006 rozhodoval o dalším trvání vazby; chybí tu již bezprostřední zásah způsobený napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele. Tato skutečnost však nemůže být v daném případě překážkou konstatování neústavnosti napadeného usnesení, neboť k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv fakticky (v minulosti) došlo a je třeba, aby byl stěžovateli de lege lata umožněn přístup k odškodnění za nezákonné rozhodnutí. Příslušný orgán trestního řízení proto v tomto případě vezme rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení napadeného usnesení toliko na vědomí. Ústavní soud v tomto směru odkazuje i na přijaté stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 25/08 ze dne 6. 5. 2008 (ST 25/49 SbNU 673).