Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 417/08

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. Iljou Hrubým, advokátem v Praze 4, Pod Višňovkou 16, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 6. 2007 č. j. -157 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 12. 2. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2007 sp. zn. , jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 6. 2007 č. j. -157, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Dle tvrzení stěžovatele bylo těmito rozhodnutími porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že soudu ve své trestní věci předložil nové důkazy k prokázání, že se v místě činu nenacházel, a k prokázání nevěrohodnosti svědka - poškozeného, které jediné mohou zvrátit závěry soudu o vině stěžovatele. Stěžovatel namítl, že soud neprovedl porovnání dosud provedených důkazů a dosavadního skutkového zjištění s důkazním významem nově tvrzených skutečností a nově navrhovaných důkazů. Uvedl, že soud neporovnal výpovědi poškozeného s novým důkazem - posouzením lékařských zpráv lékařem MUDr. B. (zpochybnění věrohodnosti poškozeného) a neporovnal úplné odmítnutí výpovědi svědkyně - manželky stěžovatele před nalézacím soudem s důkazním významem předložených deníků. V důsledku neporovnání nových důkazů s důkazy již provedenými tak soud "odmítl vidět" důvodné pochybnosti, které by vedly (a postačují) k obnově řízení.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

V dané věci je podstatné, že ústavní stížnost se týká návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení, resp. rozhodnutí obecných soudů o tomto návrhu. Jedná se tak o situaci, kdy stěžovatel byl již pravomocně odsouzen. Ústavní soud proto nemá důvod se vracet k přezkumu původních odsuzujících rozhodnutí, se kterými stěžovatel částečně v ústavní stížnosti polemizuje.

Dle ustálené judikatury se v řízení o obnově nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje se výlučně otázka, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu. Z toho rovněž vyplývá, že nikoli každá nová skutečnost či navrhovaný důkaz jsou způsobilé přivodit důsledky předvídané v § 278 trestního řádu. Pokud obecné soudy v souladu s § 134 odst. 2 trestního řádu odpovídajícím způsobem zdůvodní, proč nemohly stěžovatelem předkládané důkazy vést k povolení obnovy řízení, resp. proč předložené důkazy nepředstavovaly nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat závěry obecných soudů závěry svými a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž dospěly obecné soudy (viz též např. usnesení

sp. zn.

, U 19/33 SbNU 409;

sp. zn.

, U 20/33 SbNU 417).

V posuzovaném případě je z napadených rozhodnutí zřejmé, že prvostupňový soud se všemi stěžovatelovými důkazy i argumenty zabýval a provedl i navržené výslechy svědků (V., S., poškozený, manželka stěžovatele). Podrobně vyložil, jaký důkaz považoval za nový a proč neodůvodňoval obnovu řízení, jakož i své hodnocení dalších stěžovatelem navržených důkazů (ať již se jedná o konkrétně uvedené hodnocení a úvahy soudu k jednotlivému důkazu či vysvětlení významu "nového důkazu" v rámci obnovy řízení). Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že prvostupňový soud porovnával nově navržené důkazy se skutečnostmi již známými a důkazy již provedenými. Prvostupňový soud však neshledal splnění podmínek pro povolení obnovy řízení. Ke stížnosti stěžovatele se obdobnou argumentací (výslech S., výslech a deníky manželky stěžovatele ad.) zabýval i vrchní soud, který se shodl s prvostupňovým soudem a odkázal na vyčerpávající hodnocení důkazů jím provedené; v postupu prvostupňového soudu neshledal vady. S ohledem na způsob, jakým se obecné soudy vypořádaly s návrhy stěžovatele, lze konstatovat, že soudy dostály své povinnosti řádně se zabývat tvrzeními a důkazy předloženými stěžovatelem a své závěry a hodnocení řádně a srozumitelně odůvodnit v rozhodnutí. Ústavní soud neshledal v postupu soudů libovůli; nemá za to, že by v dané věci došlo k porušení stěžovatelova práva na fair proces.

Z uvedených důvodů považuje Ústavní soud tvrzení stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces za zjevně neopodstatněné, proto postupoval dle o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu