Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 375/08

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou v Praze 4, K Safině 669, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007 č. j. -84, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 8. 2. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007 č. j. -84. Dle stěžovatele jím bylo porušeno jeho právo zakotvené v d (dále jen " ").

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. , ze kterého zjistil (z doručenky), že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě.

Ze soudního spisu Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatel podal žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 7 349 Kč jako náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s řízením u Ústavního soudu. Částka představuje náklady řízení, které stěžovatel vynaložil v řízení o ústavní stížnosti, v němž Ústavní soud na základě jeho ústavní stížnosti nálezem zrušil předchozí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud stěžovateli nepřiznal náhradu nákladů řízení. Stěžovatel se proto v nalézacím řízení domáhal náhrady škody způsobené nesprávným rozhodnutím při výkonu veřejné moci dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen " ").

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 24. 1. 2007 č. j. -68 žalobu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 11. 2007 č. j. -84 prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, podobně jako v odvolání, nesouhlasí s právním názorem soudů. Dle stěžovatele mu bylo odepřeno právo na náhradu škody vyplývající z y. Uvedl, že je nesprávné, aby byl účastník řízení stavěn do pozice, kdy mu ani plný úspěch v řízení o ústavní stížnosti nezaručuje, že si náklady tohoto řízení neponese sám. Je názoru, že ač Ústavní soud přiznává právo na náhradu nákladů pouze výjimečně, nelze z toho dovodit, že by se náhrady nákladů nemohl domáhat v podobě náhrady škody před obecnými soudy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že není další instancí obecného soudnictví a není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem "jednoduchého" práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva nebo svobody.

V daném případě však Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Stěžovatel se v nalézacím řízení domáhal náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti prostřednictvím nároku na náhradu škody dle . Oba soudy se možností tohoto postupu - uplatněného nároku řádně zabývaly a své závěry podrobně a srozumitelně odůvodnily ve svých rozhodnutích; soudy přehledně vyložily vztah a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní soud nespatřuje v jejich postupu a právních závěrech znaky libovůle; rovněž interpretace "jednoduchého" práva provedená oběma soudy nevybočuje z mezí ústavnosti.

Protože Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, postupoval podle a ústavní stížnost v plném rozsahu odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu