Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1680/08

Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti společnosti PEGASO 2000, s. r. o., Podhoří - Slanice 378, 763 02 Zlín, zastoupené Mgr. Lenkou Mitáčkovou, advokátkou, AK se sídlem Osvoboditelů 91, 760 01 Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2008 sp. zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. Tvrdila, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, jež je jí garantováno ustanovením d (dále jen "").

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti brojí proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto ceně nemovitosti, která byla předmětem výkonu rozhodnutí. Napadeným usnesením bylo změněno usnesení soudu I. stupně tak, že cena byla určena částkou 289.750,- Kč.

Tato cena však byla dle stěžovatelky stanovena v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona upravujícího oceňování nemovitostí při výkonu rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Krajský soud totiž nesprávně akceptoval závěry znaleckého posudku, jímž znalec určil cenu nemovitosti tak, že obvyklá cena by neměla přesahovat čistý příjem z pronájmu po odpočtu nákladů spojených s povinností stavbu odstranit. Stěžovatelka měla naopak za to, že je cenu nutno určit jako cenu použitelného materiálu z jejího odstranění sníženou o náklady na odstranění.

Uvedeným postupem soudu mělo být porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, jehož součástí je i požadavek, aby soudy při poskytování ochrany právům postupovaly v souladu se zákonnou úpravou a vykládaly ji ústavně konformně.

Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudem, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje tedy třetí či čtvrtou instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

V projednávané věci však Ústavní soud důvody ke svému zásahu neshledal. Stěžovatelka se domáhá přezkumu způsobu určení ceny nemovitosti, čímž staví Ústavní soud do role další odvolací instance; tato role mu však - jak je již uvedeno výše - nepřísluší. I tehdy, pokud by byla cena nemovitosti určena nesprávně (např. v důsledku použití nevhodné metody, jak tvrdí stěžovatelka), nemohl by Ústavní soud stěžovatelce vyhovět, jestliže by zároveň nebyly splněny shora vymezené podmínky.

Ačkoliv stěžovatelka identifikuje základní právo, které mělo být napadeným usnesením porušeno, spatřuje jeho porušení pouze v interpretaci jednoduchého práva. Krajský soud však v projednávané věci nikterak nevybočil z mezí ústavnosti a napadené usnesení nelze označit za ústavně nekonformní. Soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku, přičemž konstatoval, že závěry znalce jsou přesvědčivě zdůvodněny a není důvod o nich pochybovat. Ústavní soud tudíž uzavírá, že proces vedený před Krajským soudem v Brně plně vyhovoval požadavkům, které jsou vymezeny v y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení odst. odst. 2 písm. a) Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu