Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1266/08

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Občanského sdružení pro ekologickou dopravu na Děčínsku (Podpora železnic) - SED, se sídlem v Děčíně, Bezručova 3, zastoupeného JUDr. Boleslavem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského 4, směřující proti opatření předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. března 2008, kterým přidělil věc stěžovatele sp. zn. k projednání a rozhodnutí senátu 59 Ca Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na zákonného soudce zaručeného v d (dále jen "") domáhal zrušení v záhlaví citovaného opatření. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Ústí nad Labem nahradit stěžovateli náklady řízení.

Z předložené ústavní stížnosti, přiložené přílohy a ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. Ústavní soud zjistil, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo dne 18. března 2008 pod sp. zn. zahájeno řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu v Ústí nad Labem, Odboru územního plánování a stavebního řádu, č. j. UPS 606/2007/4 ze dne 23. ledna 2008. Dne 20. března 2008 oznámili všichni členové senátu 15 Ca Krajského soudu v Ústí nad Labem, že dospěli k závěru o svém vyloučení z projednání uvedené věci. Tento závěr odůvodnili svým vztahem ke stěžovateli, když předsedou stěžovatele byl donedávna jejich kolega, soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. P. V. Dále uvedli, že je jim známo, že otázka vedení dálničního přivaděče a výběru jedné z jeho variant (jehož se týká žalobou napadené rozhodnutí Krajského úřadu v Ústí nad Labem, Odboru územního plánování a stavebního řádu, č. j. UPS 606/2007/4 ze dne 23. ledna 2008) se osobně dotýká majetku a zájmů jejich kolegy JUDr. P. V. V návaznosti na citované oznámení přidělil předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem v záhlaví citovaným opatřením věc vedenou tímto soudem pod sp. zn. k projednání a rozhodnutí senátu 59 Ca téhož soudu, pobočka v Liberci.

Stěžovatel s výše uvedeným přidělením jeho věci k projednání a rozhodnutí senátu 59 Ca Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, nesouhlasí a brojí proti němu podanou ústavní stížností. Podle stěžovatele žádný ze soudců senátu 15 Ca Krajského soudu v Ústí nad Labem nemá poměr k věci nebo účastníkům řízení a stěžovatel má tedy za to, že neexistují důvody pro jejich vyloučení, resp. nelze pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu ustanovení . V daném případě byl podle tvrzení stěžovatele k projednání jeho věci věcně a místně příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem, a tuto věc měli projednat a rozhodnout soudci správního úseku uvedeného soudu, nikoli soudci správního úseku pobočky tohoto soudu v Liberci.

Stěžovatel závěrem konstatuje, že podle něho nejsou soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem vyloučeni z projednání a rozhodnutí jeho věci. Protože neměly být osvědčeny ani zákonné podmínky k tomu, aby předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem vydal v záhlaví citované opatření, jímž přidělil předmětnou věc k projednání senátu 59 Ca pobočky jím vedeného soudu v Liberci, je třeba podle stěžovatele uzavřít, že v záhlaví citované opatření je nezákonné a protiústavní, když jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na zákonného soudce podle y.

Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.

Podstatou ústavní stížnosti je námitka, že soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci stěžovatele a předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem v záhlaví citovaným opatřením rozhodl nesprávně, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na zákonného soudce zaručeného y.

V případech, kdy v souladu s předpisy správního práva procesního je rozhodnuto nadřízeným soudem o námitce podjatosti tak, jako v dané věci, nelze k přezkumu postupu obecného soudu z pohledu ústavně právního přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení (, ). Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jež je procesním prostředkem ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je mimo jiné i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně obecných soudů. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud náprava nebyla zjednána standardním postupem (před obecnými soudy). Stabilní judikatuře Ústavního soudu tedy odpovídá, že ústavní soudnictví především je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, jež vyplývají z právních norem upravujících to které řízení, v posuzovaném případě tedy norem správního práva procesního. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, přičemž není ani součástí soustavy obecných soudů (, y).

V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy pravomocně meritorně o jeho sporu nebylo dosud obecnými soudy rozhodnuto. Lze zajisté souhlasit s tím, že stěžovatel má právo na projednání jeho věci zákonným soudcem. Pokud tedy má nebo bude mít v dalším průběhu řízení za to, že takto rozhodováno není, resp. nebylo, nic mu nebude bránit, aby proti pravomocnému rozhodnutí v jeho věci brojil v rámci soustavy obecných soudů opravným prostředkem, který předvídá, a to kasační stížností. Teprve po jeho vyčerpání, domníval-li by se, že stav protiústavnosti jím tvrzený napraven nebyl, mohl by se zásahu Ústavního soudu domáhat. Pokud by se Ústavní soud již nyní vyjadřoval k této otázce a případně v záhlaví citované rozhodnutí zrušil, nepřípustně by tak zasahoval do pravomoci obecných soudů.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení ve spojení s jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2008

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka