Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1628/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: SNAHA, kožedělné družstvo Jihlava, se sídlem Jihlava, Židovská 1103/1, zastoupeného JUDr. Jiřinou Vítů, advokátkou se sídlem Jihlava, Březinova 12, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2006, čj. - 175 ( ), a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2008, čj. - 219, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž jako soud prvního stupně zrušil své usnesení ze dne 15. 1. 1998, čj. , kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Po zaplacení soudního poplatku soud tehdy v řízení pokračoval, aniž formálně zmíněné rozhodnutí zrušil. Vrchní soud v Olomouci, k odvolání stěžovatele, uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Podle stěžovatele zrušit usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo možné pouze za podmínky stanovené v , ve znění účinném k 7. 4. 1997, a to jen v případě, že poplatek byl zaplacen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, což se v daném případě nestalo. Nesprávné je tak nejen rozhodnutí soudu prvního stupně, ale i soudu odvolacího, kterým bylo toto usnesení potvrzeno. Takovým postupem je tolerováno a zhojeno protiprávní jednání jednoho účastníka řízení, který nesplnil povinnost podle zákona. Došlo tak k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle d.

Z připojených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že shora označeným usnesením ze dne 30. 10. 2006 Krajský soud v Brně zrušil své usnesení ze dne 15. 1. 1998, čj. , kterým tehdy zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že po zaplacení soudního poplatku soud tehdy v řízení pokračoval, aniž formálně zmíněné rozhodnutí zrušil. Učinil tak dodatečně zmíněným usnesením.

K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesení krajského soudu potvrdil. Poukázal na ustanovení a , v tehdy platném znění, upravující poplatkovou povinnost. Lhůta k zaplacení soudního poplatku nejpozději do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má povahu lhůty procesní. Tato lhůta je zachována, pokud v její poslední den bylo podání s kolkovými známkami odevzdáno na poště. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost. V daném případě byla situace jiná. Žalobce podal proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku z návrhu na zahájení řízení odvolání a po uplynutí odvolací lhůty poplatek zaplatil. V takovém případě nenabylo rozhodnutí o zastavení řízení právní moci, poplatková povinnost nezanikla. Pokud ji tedy žalobce, byť opožděně, splnil, předpoklady pro zastavení řízení nejsou dány. Navíc pokud soud začal jednat ve věci samé, nemůže již řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Argumenty stěžovatele proti rozhodnutím soudů obou stupňů se pohybují pouze v rovině podústavního práva a jsou zaměřeny jen na výklad ustanovení Jedná se tak v podstatě o polemiku s právními závěry vrchního soudu. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení y ČR. Podle uvedeného článku úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Skutečnost, že vrchní soud vyslovil právní názor, s nímž stěžovatel nesouhlasí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti. Výklad a aplikace podústavního práva je zcela v kompetenci obecných soudů, které v přezkoumávaní věci postupovaly ústavně konformním způsobem. Ve věci nebylo zjištěno nic, co by jí dodávalo ústavněprávní dimenzi.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu