Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 288/08

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. B., zastoupené JUDr. Dagmar Friedlovou, advokátkou, se sídlem Werichova 1145/29, 152 00 Praha 5 - Hlubočepy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. , a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelka napadá v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí obecných soudů a namítá porušení svého práva na spravedlivý proces zaručeného Všeobecné deklarace lidských práv, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále porušení Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, y, y, y, y, y a d.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud následující:

Obvodní soud pro Prahu 4 platebním rozkazem ze dne 2. června 2003, č. j. -4, uložil žalované, aby do patnácti dnů od doručení zaplatila žalobci částku 60.000,- Kč s úroky a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podala proti němu odpor. Stěžovatelka se žalobou pro zmatečnost podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 17. února 2005 domáhala zrušení uvedeného platebního rozkazu. Uvedla především, že v období, kdy jí byl doručen platební rozkaz, byla ve velice špatném zdravotním stavu po několika mozkových příhodách, přičemž nemohla rozlišit závažnost soudních dokumentů. S ohledem na svůj zdravotní stav proto měla mít ustanoveného opatrovníka.

Obvodní soud pro Prahu 4 ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 18. července 2005, č. j. -19, žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů. Obecný soud konstatoval, že stěžovatelka namítá svou procesní nezpůsobilost a absenci řádného zastoupení ve smyslu § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř v rozhodné době. Dospěl však k závěru, že z předložených lékařských zpráv nic takového neplyne a naopak nepříznivý stav stěžovatelky pominul nejpozději 10. května 2004, kdy v reakci na doručené usnesení o nařízení exekuce obratem proti němu podala odvolání. Uplatnění tohoto opravného prostředku podle názoru obecného soudu nesvědčí o tom, že by žalovaná ve vyřizování svých záležitostí postrádala jakoukoliv orientaci. Proto uzavřel, že stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost opožděně, neboť podle z důvodu zmatečnosti uvedeného v lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy byl účastníku ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně vystupovat. Dokazování znaleckým posudkem z příslušného lékařského oboru za účelem zjištění, zda žalovaná ke dni 27. října 2003 (doručení platebního rozkazu) mohla či nemohla samostatně jednat, označil za nadbytečné.

K odvolání žalované Městský soud v Praze svým ústavní stížností rovněž napadeným usnesením ze dne 6. října 2005, č.j. -36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl mimo jiné, že odvolání proti usnesení o nařízení exekuce je koncipováno zcela srozumitelně a určitě, a to, že nebylo shledáno důvodným, neznamená, že stěžovatelka v té době neměla plnou procesní způsobilost. Konstatoval rovněž, že propouštěcí zpráva z nemocnice ze 4. srpna 2004 uvádí, že žalovaná je plně orientována místem, časem i situací a s lékaři spolupracuje. Podrobně zhodnotil i další lékařské zprávy, přičemž ani na jejich základě nezpochybnil závěr soudu prvního stupně o zdravotním stavu a schopnostech stěžovatelky v rozhodném období. Dovolání podané s odkazem na ustanovení bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením ze dne 30. října 2007, č. j. -81, odmítnuto jako nepřípustné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti po rekapitulaci průběhu řízení před obecnými soudy namítá, že obecné soudy nevěnovaly náležitou pozornost obsahu jí předložených lékařských zpráv a že soud bez odůvodnění neprovedl další navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, ačkoliv jedině ten mohl potvrdit stav rozumových schopností stěžovatelky v rozhodném období. Celkově namítá, že v rozporu s ustanovením napadená usnesení neobsahují dostatečné a jasné odůvodnění, proč nebyl proveden navrhovaný důkaz, pročež mají být napadená usnesení v důsledku libovůle nepřezkoumatelná.

II.

Ústavní dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak stěžovatelka sama v úvodu ústavní stížnosti připomíná, právo obecného přezkumného dohledu nad činností obecných soudů Ústavnímu soudu s ohledem na jeho postavení a pravomoc nenáleží a do jurisdikční činnosti obecných soudů může zasáhnout jen pokud tyto soudy nepostupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. Úkolem Ústavního soudu tak není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů a nebyl-li zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními, nepřísluší mu provedené důkazy hodnotit, a to ani kdyby se s jejich hodnocením, tak jak jej učinily obecné soudy, sám neztotožňoval.

Těžiště ústavní stížnosti stěžovatelky spočívá v námitce nesprávného hodnocení důkazů (především lékařských zpráv) a neprovedení navrhovaného důkazu (znaleckým posudkem).

K prvému Ústavní soud podotýká, že hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy se Ústavní soud zabývá pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což by v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud takový extrémní rozpor nezjistil. Především odvolací soud se stejnou námitkou v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zabýval (str. 3) a vyložil jasně a srozumitelně, z jakých zdravotnických informací činí své závěry. Nelze říci, že by soudem vyslovené závěry byly nelogické či nepravděpodobné. V dalším postačí na odůvodnění usnesení odvolacího soudu odkázat.

Ani ve vztahu k námitce neprovedení navrhovaného údajně klíčového důkazu se Ústavní soud se stěžovatelkou neztotožňuje. Na základě zcela konkrétních zjištění soudy konstatovaly, že "snížená procesní způsobilost v roce 2003 pominula nejpozději v květnu 2004" (str. 3 usnesení odvolacího soudu, dole). Soud prvního stupně ze stejného důvodu před tím vzal za zřejmé (str. 2 usnesení soudu prvního stupně), že návrh na provedení důkazu směřujícího ke zjištění zdravotního stavu stěžovatelky před tímto obdobím je nadbytečným, neboť zjevně nic nevypoví ve vztahu k závěru o procesní způsobilosti stěžovatelky po 10. květnu 2004. Ani případné zjištění, že stěžovatelka měla po 27. říjnu 2003 sníženou procesní způsobilost, tak nemohlo ovlivnit závěry obou obecných soudů ve vztahu k počátku běhu lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost, což Ústavní soud nehodnotí jako projev libovůle. Proto se nejedná situaci uváděnou stěžovatelkou, kdy by soud pominul provedení důkazu s odůvodněním, že od něho nelze očekávat potvrzení pravdivosti tvrzené skutečnosti (s odkazem na doktrínu), nýbrž o situaci, kdy by ani takto dokázaná skutečnost neměla vliv na závěry soudu. Lze tedy uzavřít, že v intencích námitek stěžovatelky nedošlo v řízení před obecnými k nepřípustnému vybočení z mezí spravedlivého procesu, přičemž ani námitky stěžovatelky nezbytné ústavněprávní roviny nedosahují.

Ústavní soud připomíná, že , o Ústavním soudu, rozeznává v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2008

Ivana Janů

předsedkyně senátu