Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1409/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2008 č. j. -84, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí krajského soudu, neboť míní, že jím byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 12. 2007 č. j. -52 bylo rozhodnuto, že dle § 340b odst. 1 tr. řádu za použití § 45a odst. 4 tr. zákona se stěžovateli přeměňuje 373 nevykonaných hodin trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2006 sp. zn. v celkové výměře 400 hodin, na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 187 dnů.

Stěžovatelovu stížnost proti tomuto usnesení krajský soud dle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděnou.

V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popsal, že od května roku 2007 bydlí v Jaroměři - Josefově, v ulici Tyršova 150, nikoli v obci Šestajovice, kam mu bylo doručováno usnesení soudu prvního stupně o přeměně trestu, a rozvedl, že se tak stalo z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu, a proto na adresu (již uvedl jako adresu pro doručování) se nemohl ani dostavit k vyzvednutí uložené zásilky. Uplatnění fikce doručení je za této situace podle stěžovatele "nepřípustným právním formalismem", a tím i porušením práva na spravedlivý proces, neboť mu bylo znemožněno (z důvodu uplynutí lhůty k stížnosti) dosíci věcného přezkumu jím napadeného rozhodnutí; stěžovatel je rovněž přesvědčen, že ustanovení § 64 odst. 2 tr. řádu je v rozporu s právy, zaručenými ústavním pořádkem. V ústavní stížnosti též dodal, že jeho zdravotní stav vylučoval těžkou fyzickou námahu, a jen proto nebyl schopen zbytek trestu obecně prospěšných prací vykonat; předpoklady přeměny původně uloženého trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody proto podle jeho názoru nebyly naplněny, a naopak ve smyslu ustanovení § 340a tr. řádu bylo namístě od zbytku trestu upustit.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. ]. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

V dané věci, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda stížnostním soudem podaný výklad a aplikace ustanovení § 148 odst. 1 písm. b), § 64 odst. 2 tr. řádu nezakládá nepřípustné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, jmenovitě pak těmi, na které se stěžovatel výslovně odvolal.

Ústavní soud dospěl k závěru, že nikoli.

Institut "fikce" doručení, zakotvený v § 64 odst. 2 tr. řádu, je totiž - hodnoceno v obecné rovině - ústavně konformní součástí právního řádu. Je pojímán jakožto akceptovatelný výraz střetu (vyvážení) požadavku přiměřené rychlosti (efektivnosti) soudního řízení na straně jedné, a na straně druhé postulátů, směřujících k dosažení objektivizované základny jeho předmětu, ve snaze přiblížit se k procedurálně i věcně korektnímu rozhodnutí. Možnost náhradního doručení zásilky se současně opírá i o předpoklad adresátem zásilky vnímané povinnosti každého aktivně dbát o ochranu svých práv, jak je vyjádřena v obecném právním principu vigilantibus iura.

Právě povinnosti "aktivně dbát o ochranu svých práv" stěžovatel nedostál. Jak je patrné z odůvodnění ústavní stížnosti, jemuž stěžovatel neoponuje, stěžovateli bylo opakovaně doručováno již předvolání k veřejnému zasedání, a k němu se nedostavoval (ve všech případech) ani když jeho termín vzal na vědomí (tak tomu bylo i případě veřejného zasedání - 5. 12. 2007 - při němž bylo vydáno usnesení o přeměně trestu obecně prospěšných prací). Dne 22. 10. 2007, kdy vzal na vědomí termín odročeného veřejného zasedání, stěžovatel sdělil, že "asi půl roku bydlí na adrese Šestajovice 44, a že na té adrese bude zásilky přebírat". Jestliže "k výraznému zhoršení jeho zdravotního stavu", jak stěžovatel uvádí, došlo ke konci listopadu 2007 (resp. začátku prosince téhož roku), měl nepochybně dostatek příležitosti o tom informovat soud, zejména šlo-li o přítomnost u veřejného zasedání dne 5. 12. 2007. Nelze proto jakkoli vytýkat soudu, že za této situace dotčené rozhodnutí zasílal stěžovateli na adresu, kterou mu sám pro tyto účely oznámil. S ohledem na povahu zásilky se pak opodstatněně uplatnil režim doručení, zakotvený v § 64 odst. 2 tr. řádu pro případ, že si adresát zásilku do deseti dnů od jejího uložení nevyzvedl, a to bez ohledu na okolnost, zda se na adrese doručení zdržoval (§ 64 odst. 2, in fine, tr. řádu). O "nepřípustný právní formalizmus", jak se domnívá stěžovatel, tudíž nejde.

Jelikož si stěžovatel zásilku obsahující rozhodnutí soudu prvního stupně v úložní době nevyzvedl, rozhodnutí nabylo dnem 16. 1. 2008 právní moci, a podal-li stěžovatel stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně až 16. 3. 2008, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty (§ 143 odst. 1 tr. řádu); proto v rozhodnutí, jímž stížnostní soud stěžovatelovu stížnost zamítl jako opožděnou, porušení ústavně zaručených práv spatřovat nelze.

Stěžovatelovými námitkami směřujícími proti rozhodnutí soudu prvního stupně o přeměně trestu se Ústavní soud nezabýval, neboť toto usnesení stěžovatel ústavní stížností nenapadl, a s ohledem na nedostatek podmínky vyčerpání opravných prostředků ani napadnout nemohl.

Pak stojí za připomenutí, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z předchozího - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do rozhodování soudů obecných - plyne, že tak je tomu v dané věci.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2008

Jiří Mucha

předseda senátu