Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1366/08

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti Mgr. L. S., zastoupené JUDr. Janou Kümmelovou, Štefánikova 65, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení specifikovaného rozhodnutí obecného soudu. Tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zaručená v , , a d a dále v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soudu zjistil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. , bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky (matky nezletilého Josefa - jedná se o pseudonym), kterým by soud zakázal styk otce R. A. s nezletilým Josefem. Obecné soudy vyšly z toho, že poměry účastníků byly zatímně praveny usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 9. 2006, č. j. -54, kterým bylo nařízeno předběžné opatření a matce jím byla uložena povinnost odevzdat nezletilého Josefa do péče otce vždy každý sudý víkend podle označení týdne v kalendáři od soboty od 10.00 hodin do neděle do 18.00 hodin. Otcem nezletilého Josefa je stále R. A., řízení o popření otcovství R. A. k nezletilému Josefovi nebylo dosud ukončeno. Znalecký posudek v oboru DNA analýzy a paternitní expertizy, jímž byla vypočítána pravděpodobnost otcovství L. S. na 99,9999 % a který má v tomto řízení povahu listinného důkazu, není pro obecné soudy dostatečným podkladem pro zákaz rodičovského styku otce s nezletilým. Krajský soud v Plzni především dodal, že styk nezletilého s otcem se podle předběžného opatření uskutečňuje a že z obsahu spisu vyplývá existence vztahu mezi nezletilým Josefem a R. A. jako mezi dítětem a rodičem. Zdůraznil, že předběžné opatření podle může soud nařídit pouze tehdy, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, přičemž potřeba zatímní úpravy musí být prokázána, což se v předmětném řízení nestalo. Krajský soud v Plzni proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka nejdříve rekapituluje průběh řízení, přičemž zdůrazňuje, že na základě znaleckého posudku je otcovství L. S. prakticky prokázané. Ze spisového materiálu je, podle stěžovatelky, patrno, že se nezletilý Josef brání styku s otcem a nazývá jej „pane“. Za neuskutečňovaný styk jí jsou soudem ukládány pokuty. Nezletilý Josef je tak vytrhován proti své vůli, podle názoru stěžovatelky, z harmonické domácnosti své matky s biologickým otcem. Tento „nesporný fakt“ vyhodnotil Krajský soud v Plzni tak, že R. A. je stále otcem nezletilého Josefa, že mezi ním a nezletilým existuje vztah, jaký je mezi otcem a dítětem, s čímž stěžovatelka patrně nesouhlasí. Stěžovatelka se rovněž dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2007,

sp. zn.

, a judikatury Evropského soudu pro lidská práva, zejm. Kroon a další proti Nizozemsku.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě polemizuje s hodnocením důkazů provedeným odvolacím soudem a jeho právními závěry ve vztahu ke splnění podmínek pro nařízení předběžného opatření. Tímto postupem tak staví Ústavní soud do role další přezkumné instance v systému obecných soudů, která mu, jako orgánu ochrany ústavnosti (viz y), nepřísluší. Ústavní soud zdůrazňuje, že není zásadně oprávněn přezkoumávat a nahrazovat závěry obecných soudů o tom, zda důkazní situace v určité fázi řízení svědčila pro ten či onen závěr.

Z kusého odůvodnění ústavní stížnosti bez hlubší ústavněprávní argumentace je patrno, že stěžovatelka svým návrhem na vydání předběžného opatření směřovala k dosažení takového stavu, který by odpovídal stěžovatelkou očekávanému výsledku dosud neskončeného řízení o popření otcovství, nikoliv nějaké aktuální naléhavě potřebě upravit poměry prostřednictvím soudu. Krajský soud v Plzni svým rozhodnutím nepochybil, neboť z jeho usnesení je patrno, že správně identifikoval právní otázku plynoucí z a adekvátně reagoval na námitky stěžovatelky. V tomto řízení totiž, na rozdíl od rozhodnutí meritorního, obecné soudy především posuzovaly, zda existence znaleckého posudku znamená aktuální změnu rezultující v potřebu okamžitě upravit fakticky styk nezletilého Josefa s otcem. Samostatná vypovídací schopnost a přesvědčivost znaleckého posudku ve vztahu k meritorní otázce otcovství není obecnými soudy nijak zpochybňována. Nutno podotknout, že ve stěžovatelkou připomínaném nálezu Ústavního soudu ze dne 20. února 2007,

sp. zn.

, se nejednalo o řízení o návrhu na předběžné opatření, nýbrž o rozhodnutí ve věci samé. Ve svých závěrech Ústavní soud, přestože položil principiální důraz na skutečnost biologických vazeb v rodině, nevyjádřil zcela bezvýhradný respekt toliko k biologické realitě, čehož se domáhá stěžovatelka, nýbrž nepochybně zároveň akceptoval i sociální rozměr rodinných vztahů. Za situace, kdy není ukončeno řízení o popření otcovství, tak předběžné opatření nemá být nástrojem okamžitého zpřetrhání dosavadních rodinných vazeb sociálních, a to bez náležitého důkazního podkladu, to vše právě s ohledem obecných soudů na nejlepší zájem dítěte.

Z vlastní činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka zároveň podala další ústavní stížnost v úzce související věci pod

sp. zn.

za použití v podstatě totožné argumentace. Vzhledem k propojení obou věcí lze s ohledem na charakter požadavků stěžovatelky odkázat na poznámku IV. senátu Ústavního soudu, vyslovenou v usnesení ze dne 23. června 2008,

sp. zn.

, předposlední odstavec in fine, který poukazuje na nízký stupeň odpovědnosti stěžovatelky – matky nezletilého.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. července 2008

Ivana Janů

předsedkyně senátu