Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1289/08

Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. R., podnikatele, zastoupeného Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou advokátkou se sídlem v Praze 1, Jindřišská 20, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2008, č. j. -141, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2006, č. j. -116 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2005, č. j. -83, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 9. 2005, -98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ") ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž mu byla uložena povinnost zaplatit 124 782,- Kč s příslušenstvím, a tvrdil že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ( d, dále "Listina" a čl 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále "Úmluva"), právo na rovné postavení v soudním řízení ( y) a y, jakož i y.

Stěžovatel v ústavní stížnosti postrádající ústavněprávní argumentaci tvrdil, že krajský soud rozhodoval v rozporu s . Vrchní soud toto rozhodnutí potvrdil, ačkoli pro to nebyly dány zákonné podmínky, neboť rozhodnutí nebylo věcně správné (

). Nejvyšší soud nevypořádal námitky stěžovatele, že krajský soud a vrchní soud dospěly k nesprávným právním závěrům. Dále ignoroval námitku, že stěžovatel nebyl nalézacím soudem poučen ve smyslu ust. 119a odst. 1 Bez komentáře ponechal i návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. Námitku, že vady reklamoval opřel stěžovatel o zjištěné přestříkání svítidel na odpovídající barvu, avšak stěžovatel sám citoval závěr odvolacího soudu, že nepředložil písemnou reklamaci.

Ze stěžovatelem přiložené kopie rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2008, č. j. -141, Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu nemělo zásadní právní význam ( ).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Ústavní soud nezkoumá předložené věci z pohledu ustanovení , ale z pohledu ústavního pořádku. Fakt, že soudy hodnotily důkazy jinak než stěžovatel nezakládá porušení základních práv procesní povahy. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v dovolání namítal, že nebyl nalézacím soudem poučen ve smyslu ust. 119a odst. 1 Stěžovatel netvrdil, že by tato námitka byla pojata v odvolání ( ). Neuvedl ale především, jaký konkrétní a určitý vliv měla mít tato namítaná vada na rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatel svou námitku nekonkretizoval ani v ústavní stížnosti, kde pouze uvedl, že tato vada "mohla mít za následek neuvedení dalších důkazních návrhů stěžovatelem." Takovými potencialitami tvrzených procesních vad se však Ústavní soud s ohledem na výše vymezenou roli nezabývá.

Dovolací soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že byl-li přijat závěr, že žalobkyně splnila dodávku řádně a bez vad, bylo správné, že soudy nezjišťovaly výši škody, jenž měla žalobkyně stěžovateli způsobit. Převzetí dodávky stěžovatelem bylo prokázáno dodacími listy (ze dnů 19. a 30. 4. 2002), přičemž cenová nabídka byla ze dne 18. 3. 2002, a šlo tedy o kupní smlouvu ( obchodního zákoníku). Stěžovatel namítl, že Nejvyšší soud nevypořádal návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, avšak neprojednatelnost tohoto akcesorického návrhu (kterého však k odložení vykonatelnosti není ani třeba - ), plyne z faktu, že dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné. Z výše uvedeného nevyplývá, že by obecné soudy při rozhodování o stěžovatelově věci s protiústavní intenzitou vybočily ze zákonných mezí.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2008

Vojen Güttler

předseda senátu