Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1181/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu M. A., právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Jana Uhra 13, směřující proti vyrozumění obhájce Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 28. dubna 2008, ve věci vedené pod sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se navrhovatel domáhal, aby Ústavní soud buď zrušil vyrozumění obhájce o zahájení hlavního líčení ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , případně aby krajskému soudu přikázal nepokračovat v porušování jeho základních práv na soudní ochranu a aby krajský soud obnovil stav před tímto porušením.

V postupu Krajského soudu v Hradci Králové shledal navrhovatel zásah do svých základních práv zaručených v , v , v a v d (dále jen "").

Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. června 2007, sp. zn. , byl vyloučen obhájce navrhovatele z jeho obhajoby v trestní věci. O stížnosti proti usnesení rozhodnul Krajský soud v Hradci Králové dne 17. července 2007, pod sp. zn. , tak, že stížnost zamítl. Navrhovatel obě usnesení napadl ústavní stížností, o které rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 3. dubna 2008 pod

sp. zn.

tak, že usnesení obecných soudů bez dalšího zrušil. Po doručení nálezu dne 28. dubna 2008 obeslal Krajský soud v Hradci Králové obhájce navrhovatele napadeným "vyrozuměním obhájce", v němž mu sdělil, že hlavní líčení ve věci samé se bude konat od 19. do 30. května 2008 u krajského soudu a věc je vedena pod sp. zn. .

Navrhovatel v citovaném vyrozumění obhájce shledal zásah do svých ústavně zaručených práv, neboť jeho obhájci byla poskytnuta velice krátká doba pro seznámení se s případem, když obhájce nebyl od okamžiku svého nezákonného vyloučení z obhajoby vyrozumíván o prováděných úkonech trestního řízení a přípravné řízení tak trpělo neodstranitelnou vadou ve smyslu ustanovení § 186 písm. e) trestního řádu. Za dané situace by řízení před soudem nemohlo dostát zákonnosti a soud by v takovém případě nemohl ani být nestranný a nezávislý.

Ústavní soud se seznámil s návrhem, napadeným vyrozuměním obhájce i s dalšími předloženými podklady, se spisem Ústavního soudu

sp. zn.

, a s informacemi Krajského soudu v Hradci Králové. Na jejich základě dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.

Předně Ústavní soud konstatuje, že napadené "vyrozumění obhájce" není v žádném případě možno považovat za rozhodnutí, jak alternativně uvedl navrhovatel.

Pro posouzení "vyrozumění obhájce" a následného postupu Krajského soudu v Hradci Králové jako jiného zásahu orgánu veřejné moci, musel Ústavní soud nejprve zjistit okolnosti, za nichž krajský soud postupoval napadeným způsobem, a to, s ohledem na okolnosti případu, mimo běžné pořadí vyřizování věcí.

Od Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že obžaloba ve věci byla podána dne 23. ledna 2008. Navrhovatel byl v době vydání nálezu Ústavního soudu ve vazbě, přičemž o ponechání ve vazbě rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové naposledy v červnu 2008, přičemž toto rozhodnutí bylo napadeno stížností k Vrchnímu soudu v Praze. Za této situace lze uzavřít, že bylo nezbytné, aby krajský soud projednal věc co nejdříve. Při vydání citovaného nálezu Ústavního soudu byla tedy věc již u soudu, který se měl zabývat projednáním věci samé. Řízení se nacházelo v pozdějším stádiu, v němž měla být věc projednávána bez ohledu na zrušené rozhodnutí. Pokračování u soudu je zcela v souladu s ustanovením § 314h trestního řádu (viz např. komentář k trestnímu řádu, C.H. Beck 4. vydání, díl II., str. 1884). Zrušená rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu v Hradci Králové se týkala pouze osoby obhájce a pokračování v řízení samotném nemohla ovlivnit.

Jak Ústavní soud dále zjistil, navrhovatel a další spoluobviněný vznesli při zahájení hlavního líčení námitku podjatosti senátu krajského soudu, projednávající jejich trestnou činnost. Tato námitka byla odmítnuta, namítající však podali proti usnesení stížnost, o které bude rovněž rozhodovat Vrchní soud v Praze.

Dále Ústavní soud zjistil, že navrhovateli byl, po vydání později citovaným nálezem zrušených rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové, s ohledem na vazební stíhání a v souladu s ustanovení § 36 trestního řádu, ustanoven dne 6. srpna 2007 obhájce Mgr. V. B. z Hradce Králové. Následně si zvolil dne 14. srpna 2007 za obhájce Mgr. S. K. S ohledem na tyto okolnosti není možné přijmout tvrzení navrhovatele o zbavení práva na obhajobu.

K tomu Ústavní soud odkazuje na svoji judikaturu, podle které vyloučení obhájce z obhajování v trestní věci neznamená samo o sobě, že došlo ke zkrácení v právu na obhajobu podle a y. Pokud byl z obhajování vyloučen jeden konkrétní advokát, právo volby jiného bylo zachováno. Navrhovatel byl poučen o možnosti nové volby obhájce a k takové volbě mu byla poskytnuta přiměřená lhůta. Tuto možnost také využil, byť po předchozím určením obhájce z důvodu nutné obhajoby. V žádném případě se tak navrhovatel nemohl dostat do situace, kdy by mu měla být odepřena právní pomoc, případně by mu nebyl poskytnut čas k přípravě obhajoby. Sám i prostřednictvím zvoleného obhájce, byl vyrozuměn o probíhajících krocích orgánů činných v trestním řízení. Řízení, které předcházelo nařízení hlavního líčení, nepochybně bude povinností obecných soudů postup krajského soudu přezkoumat i z hlediska ústavnosti vzhledem k předneseným námitkám tak nemůže být stiženo neodstranitelnou vadou ve smyslu § 186 písm. e) trestního řádu, jak stěžovatel ve svém podání namítl.

Kroky, které navrhovatel v řízení uplatnil, případně kroky, které mu nadále uplatnit přísluší, vylučují, aby jeho návrh byl považován za jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým by bylo zasaženo do jeho zaručených práv. V rámci probíhajícího trestního řízení může případné zkrácení ve svých právech uvést v procesních nástrojích, které mu nadále v řízení o věci samé příslušejí.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "") představuje, podle písm. d)y ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn.

(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení .

Podle ustanovení zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje ( ). V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2008

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka