Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 543/08

Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Jozefem Bohdanem, advokátem ve Frýdku-Místku, El. Krásnohorské 321, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2007 č. j. -327, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2005 č. j. -259 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 11. 2004 č. j. -222, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou včas a řádně stěžovatel navrhuje zrušení shora uvedených rozhodnutí vydaných ve věci zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které byly přikázány do vlastnictví stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalovanému) a stěžovateli bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalobci) finanční náhradu na vyrovnání jeho podílu. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů a tvrdí, že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle základních práv a svobod (dále jen " "), právo na rovnost účastníků řízení podle a právo na spravedlivý proces zakotvené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost neobsahuje žádné ústavněprávní argumenty, které by svědčily o případném porušení základních práv a svobod. Stěžovatel obecným soudům především vytýká nesprávné stanovení výše vyrovnávacího podílu, nesouhlasí se znaleckým posudkem, zpochybňuje nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Jeho práva měla být dále porušena tím, že nebyly provedeny stěžovatelem navržené důkazy, zejména revizní znalecký posudek ke znaleckému posudku soudního znalce. Ústavní stížnost později stěžovatel doplnil o další údaje, které jsou zmatečné a s danou věcí nesouvisí.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y ČR). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Jak vyplývá z kopie rozhodnutí Nejvyššího soudu, námitkami vznášenými stěžovatelem v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a náležitě se s nimi vypořádaly. Stěžovatel zaměňuje porušení svých základních práv za nesouhlas s postupem soudů při stanovení výše vyrovnávacího podílu a požaduje přehodnocování důkazů. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi, neboť v napadeném řízení nedošlo k porušení základních práv, není k takovému přezkumu Ústavní soud povolán. Na tomto místě je třeba připomenout, že nespokojenost stěžovatele s výsledkem soudního řízení nemůže být sama o sobě důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí obecných soudů.

V daném případě Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu