Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
58963.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 707/08
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VK-STAVPOL, spol. s r. o., se sídlem v Sychrově, Valašské Klobouky, zastoupené JUDr. Františkem Novosadem, advokátem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 60 C 426/2007 -59 ze dne 6. prosince 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 60 C 426/2007 -59 ze dne 6. prosince 2007, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 35 C 48/2007 -28 ze dne 19. července 2007, jímž byla zamítnuta její žaloba na obnovu řízení vedeného u označeného soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 153/99 . Podle názoru stěžovatelky byla napadeným usnesením porušena ustanovení čl. 11 odst. 3 a čl 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 ).
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (cit. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, jestliže základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska vzal Ústavní soud v úvahu při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu i v projednávaném případě.
V řízení před obecnými soudy byla projednávána žaloba stěžovatelky na obnovu řízení. Jak bylo uvedeno výše, usnesením soudu prvního stupně č. j. 35 C 48/2007 -28 ze dne 19. července 2007 byla žaloba zamítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno napadeným usnesením odvolacího soudu. Ze záznamu telefonického rozhovoru s právním zástupcem stěžovatelky ze dne 3. 6. 2008 vyplývá, že stěžovatelka napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Rovněž ze sdělení Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 35 C 48/2007 ze dne 11. 6. 2008 plyne, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu bylo podáno dne 14. 3. 2008 dovolání; předmětný spis sp. zn. 35 C 48/2007 byl dne 28. 4. 2008 předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání a rozhodnuto dosud nebylo.
Z ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vyplývá, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Vzhledem k tomu, je nutno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, a proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 2008
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj