Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2398/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Martou Permanovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Václavské nám. 21, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, čj. - 244, a rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 21. 12. 2006, čj. - 178, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále "") a Okresního soudu Praha - západ (dále "okresní soud"), protože těmito rozhodnutími byl porušen d (dále "").

Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy v řízení o péči o jeho nezletilého syna porušily jeho právo na spravedlivý proces. Nevypořádaly se se spornými skutečnostmi, především s nevěrohodnou výpovědí matky a závěry ze znaleckého posudku. K objasnění sporných skutečností nedoplnil dokazování ani odvolací soud.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 12. 2006, čj. - 178, byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu výchovy jeho nezletilého syna, nad výchovou nezletilého byl stanoven soudní dohled, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení. rozsudkem ze dne 16. 5. 2007, čj. - 244, rozsudek okresního soudu potvrdil.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Stěžovatel ve své stížnosti polemizuje s právními závěry obecných soudů a jejich hodnocením provedených důkazů. Opakuje svá tvrzení, kterým soudy neuvěřily (nezpůsobilost matky k výchově nezletilého pro její promiskuitní chování a nevhodné hygienické podmínky), příp. předkládá argumentaci, kterou soudy neakceptovaly (interpretace znaleckého posudku, hodnocení zpráv o výchovném prostředí u matky nezletilého). Ústavní soud však není, jak vyplývá z výše uvedeného, fórem pro polemiky s rozhodnutími obecných soudů, založenými na premise, že každý závěr obecného soudu v neprospěch účastníka řízení je automaticky porušení práva tohoto účastníka na spravedlivý proces. V projednávaném případě Ústavní soud nezjistil, že by důkazní řízení vykazovalo jakékoli ústavněprávní deficity a že by hodnocení důkazů, stejně jako právní závěry přijaté obecnými soudy, bylo ústavně nekonformní. Stačí jen odkázat na srozumitelně a logicky odůvodněné rozsudky obecných soudů.

K porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu y a bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu