Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1448/08

Ústavní soud rozhodl dne 20. června 2008 mimo ústní jednání bez a přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti A. Š., zastoupené JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Bořivojova 108, proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 11. 10. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení ústavně zaručených práv zajišťujících lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst a práva na spravedlivý proces, rozhodnutí Krajského soudu v Praze v záhlaví označené.

Tímto rozhodnutím, jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojeného shora označeného rozhodnutí, byl změněn rozsudek soudu I. stupně - Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 3. 2006 č. j. -66 tak, že bylo určeno, že povinnost stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy v postavení žalované) k vyklizení bytu tam specifikovaného, stanovená rozsudkem téhož soudu ze dne 25. 10. 2000 č. j. -34, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2001 č. j. -59, není nadále vázána na zajištění náhradního bytu, ale na zajištění přístřeší a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V důvodech ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatelka v podstatě po rekapitulaci průběhu dané věci před obecnými soudy uvádí, že řízení trpělo procesními vadami, soudy I. i II. stupně se nezabývaly podanou žalobou z hlediska prokázání naléhavosti právního zájmu žalobců dle , nebyl odstraněn rozpor v označení předmětného bytu, nebylo prokázáno právní nástupnictví žalobců a jejich aktivní legitimace, rozhodováno bylo ryze formálně, na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy pro právní hodnocení nebyla opora v provedeném dokazování.

Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny obsahové a formální náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelka podala proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí odvolacího soudu také dovolání, jehož přípustnost vyplývala z ustanovení O tomto rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem dne 13. 3. 2008 sp. zn. tak, že dovolání stěžovatelky směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podle věty před středníkem zamítnuto, neboť se stěžovatelce, podle závěrů dovolacího soudu, nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu.

Jak patrno ze shora uvedeného, stěžovatelka podává ústavní stížnost pouze proti rozhodnutí soudu II. stupně. Tato skutečnost je zřejmá jak z označení stížnosti, tak i ze samotného petitu ústavní stížnosti, jímž je Ústavní soud vázán.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelka ústavní stížností nenapadla, přestože to byl právě Nejvyšší soud, který se v soustavě obecných soudů - tak, jak je k tomu zákonem povolán - konečným způsobem k jejím námitkám vyjádřil.

Na tomto místě je třeba poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

i další, v nichž tento soud uvedl, že smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva, kterýžto závěr Ústavní soud dovodil s ohledem na nutnost zachovávání principu právní jistoty.

Jestliže tedy stěžovatelka rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání ústavní stížností nenapadá, přičemž jde o rozhodnutí meritorní, je třeba její ústavní stížnost směřující pouze proti rozhodnutí soudu II. stupně považovat za nepřípustnou, a proto byla podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2008

Pavel Holländer

soudce zpravodaj