Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1290/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatelky ANIMATRANS, s. r. o., Skuherského 47, České Budějovice, právně zastoupené advokátkou Mgr. Monikou Staňkovou, Chelčického 8, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I.

Ústavnímu soudu byl dne 26. 5. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl Nejvyšší soud ve výroku I tak, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2006 č.j. -151 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2006 č.j. -128 se ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobci (stěžovatelce) částku 200.000,- Kč s příslušenstvím a v potvrzujícím rozsudku odvolacího soudu ohledně této částky, jakož i ve výrocích rozsudků obou instancí o nákladech řízení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

Výrokem II pak rozhodl Nejvyšší soud tak, že dovolání žalované se v části, směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalované o povinnosti žalobce zaplatit žalované částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, odmítá.

II.

Stěžovatelka se svým návrhem domáhá zrušení napadeného rozsudku Nejvyššího soudu jako celku, tzn., že nerozlišuje mezi výroky I. a II. napadeného rozhodnutí. Z právní argumentace obsažené v ústavní stížnosti je však zjevné, že brojí primárně proti té části rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se zrcadlí ve výroku I. Jak plyne z výše uvedeného, Nejvyšší soud rozhodnutí nižších soudů částečně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení. Je tedy zřejmé, že řízení před obecnými soudy nelze v této části považovat za skončené a nebyla tak naplněna podmínka subsidiarity ústavní stížnosti, z níž vychází též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Opětovně je tak nutno zdůraznit, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Ústavní soud proto ústavní stížnost ve vztahu k výroku I napadeného rozsudku Nejvyššího soudu odmítl v souladu s ustanovením pro nepřípustnost.

Z pohledu žalované nebylo jí podané dovolání úspěšné zcela, neboť Nejvyšší soud její návrh částečně odmítl, a to v části směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba žalované o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalované částku 100.000,- Kč. Stěžovatelka ve svém návrhu k tomuto výroku Nejvyššího soudu nijak neargumentuje a bylo by nelogické, pokud by se domáhala zrušení výroku, kterým byla zamítnuta žaloba, ukládající jí povinnost zaplatit žalované částku 100.000,- Kč. Z ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen " ") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"). Z výroku II napadeného rozsudku je zjevné, že žádné právo stěžovatelky jím být dotčeno nemohlo, a ta to ve svém návrhu ani netvrdí. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že v této části byla ústavní stížnost podaná osobou zjevně neoprávněnou a v souladu s ustanovením ji odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj