Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 950/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele WEBBASE, s. r. o., se sídlem Radlická 28/663, 150 00 Praha 5, zastoupeného JUDr. Drahomírem Šachtou, advokátem, se sídlem Radlická 28/663, 150 00 Praha 5, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2008, č. j. -122, a výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. srpna 2008, č. j. -110, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2008, č. j. -122, bylo odmítnuto jako nepřípustné odvolání povinného (stěžovatele) proti výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. srpna 2008, č. j. -110, jímž bylo stanoveno, že "povinnost povinného uhradit Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pokutu ve výši 50.000 Kč na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. května 2004, sp. zn. -6, zůstává nedotčena". Soud prvního stupně konstatoval, že pravomocně uložené pokuty v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí nelze prominout a povinný je povinen je zaplatit, i když je výkon rozhodnutí zastaven. Odvolací soud pak ve vztahu k výroku III. rozhodnutí soudu prvního stupně uvedl, že tento výrok nemá charakter rozhodnutí, ale jde o pasáž náležející maximálně do odůvodnění rozhodnutí, neboť pro účastníky nezakládá žádná práva ani povinnosti. Odvolání povinného navíc vychází z nesprávného přesvědčení, že pokuta mu byla uložena právě napadeným usnesením. Tento názor není správný a ani soud prvního stupně, ani odvolací soud nemohou zrušit pravomocné rozhodnutí a pokuty uložené podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nelze prominout ani v případě, pokud by se následně ukázalo, že byly uloženy na základě nepravdivých tvrzení oprávněného, že vykonávané rozhodnutí nebylo splněno.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení a 4, a d (dále jen " "), jakož i a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Zdůraznil, že stěžovateli byla uložena pokuta, ačkoliv se nedopustil porušení žádné zákonné či smluvní povinnosti. znemožňuje povinnému v případě výkonu rozhodnutí ukládáním pokut bránit se odvoláním odůvodněným tím, že povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím nijak neporušil. Povinný může tuto námitku uplatnit pouze v rámci návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že pokud soud uzná oprávněnost námitek povinného a výkon rozhodnutí zastaví, může dle rozhodnout o zrušení dosud vydaných rozhodnutí o nákladech výkonu rozhodnutí, ačkoliv jsou již pravomocná. Podle citovaného ustanovení by měl soud podle názoru stěžovatele postupovat i v případě povinnosti povinného zaplatit pokutu, která mu byla uložena rozhodnutím o nařízení výkonu rozhodnutí. Soud je dle přesvědčení stěžovatele nejen oprávněn, ale i povinen rozhodnout o tom, zda povinnost zaplatit uloženou pokutu zůstává v platnosti nebo zda rozhodnutí o uložení pokuty ruší. Pokud by platil názor vyslovený v ústavní stížností napadených rozhodnutích, tedy že povinnost zaplatit uložené pokuty nezaniká ani zastavením výkonu rozhodnutí, pak by bylo porušeno několik základních práv najednou ( a Úmluvy a y). Porušení práva na spravedlivý proces a práva na účinné ochranné prostředky spatřuje stěžovatel i v postupu odvolacího soudu, který odvoláním napadený výrok "svévolně" kvalifikoval jako pasáž náležející do odůvodnění, a poté odmítl odvolání proti tomuto výroku, protože proti důvodům rozhodnutí není odvolání přípustné. Tento postup je příkladem odepření spravedlnosti a použití naprosto nelogického formalistického výkladu právních norem. Smyslem výkonu rozhodnutí ukládáním pokut je donutit povinného, aby splnil povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím. Avšak je zcela nepřípustné, aby byla uložená pokuta vymáhána i poté, co je výkon rozhodnutí zrušen proto, že tvrzení oprávněného se nezakládala na pravdě.

Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností ( y). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených v ě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti výroku III. rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo stanoveno, že "povinnost povinného uhradit Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pokutu ve výši 50.000 Kč na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. května 2004, sp. zn. -6 zůstává nedotčena", jakož i proti následnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání stěžovatele odmítnuto pro nepřípustnost. Stěžovatel sice považuje postupu odvolacího soudu za příklad naprosto nelogického formalistického výkladu právních norem a odepření spravedlnosti, avšak Ústavní soud spíše než nad rozhodnutím odvolacího soudu vyslovuje podiv nad poněkud nestandardním výrokem soudu prvního stupně. Takový výrok skutečně nemá charakter autoritativního rozhodnutí o právech a povinnostech účastníků řízení. V rozhodnutí odvolacího soudu, v němž v podstatě uvedl na pravou míru, o co se v daném výroku jedná, a sice, že jde o pasáž náležející maximálně do odůvodnění, nespatřuje Ústavní soud rozpor s procesními předpisy a porušení ústavně zaručeného právo stěžovatele na spravedlivý proces.

V dané věci nelze rovněž hovořit o odepření spravedlnosti a porušení práva na účinné opravné prostředky (čl. 13 Úmluvy). Stěžovatel totiž využívá rozhodnutí o zastavení řízení, aby brojil proti předchozím rozhodnutím o uložení pokuty v rámci řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. To činí ústavní stížnost v této části nepřípustnou, resp. opožděně podanou. Pokud stěžovatel nesouhlasil s rozhodnutím odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, resp. pokud nesouhlasil s rozhodnutím dovolacího soudu, měl možnost podat ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím již v tomto stadiu řízení, tj. po vydání usnesení Nejvyššího soudu. Pokud tak neučinil, nemůže využívat dalších rozhodnutí k nápravě pochybení vzniklých dříve. Ústavní stížnost je tedy třeba v této části považovat za opožděně podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2008

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu