Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3138/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Boleslavem, advokátem se sídlem Praha 5, Plzeňská 394/70, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, čj. - 432, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2005, čj. - 410, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 5. 2004, čj. - 366, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou včas a řádně stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o jeho nároku na náhradu škody na zdraví. Spor mezi stěžovatelem a žalovanou Česko-německou nemocnicí Krkonoše, s. r. o., (dále jen "žalovaná") se datuje od roku 2000, kdy Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") vydal rozsudek, kterým žalobu stěžovatele zamítl. Poté, co věc prošla odvolacím řízením, naposledy okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení částky 151.900,-- Kč s příslušenstvím a na placení měsíční renty od 1. 5. 1994. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Stěžovatel má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na nestranný a spravedlivý proces podle y a d.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal náhrady škody na zdraví, k níž mělo dojít na základě porušení právní povinnosti žalované nemocnice, kam byl přijat k plánované operaci kolene. Po operaci prodělal náhlou cévní mozkovou příhodu. Podle jeho názoru žalovaná nemocnice nedostatečným předoperačním vyšetřením, neposkytnutím včasné odborné pomoci a nesprávným postupem při léčení zavinila, že stěžovatel, po cévní mozkové příhodě, zůstal ochrnut na pravou polovinu těla a stal se plně invalidním.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že k zamítnutí jeho žaloby došlo především pro neunesení důkazního břemene. Zdůraznil, že v řízení o náhradu škody na zdraví způsobené lékařem nebo zdravotnickým zařízením se jedná o záležitost vyžadující odborné posouzení a v tom má podstatný význam zdravotnická dokumentace, kterou žalovaná nemocnice nepředložila v dostatečném rozsahu. Z tohoto důvodu považuje posudek znalecké komise v jeho věci za nepostačující. Podle mínění stěžovatele řízení před obecnými soudy neproběhlo způsobem, který by splňoval kritéria spravedlivého procesu.

Ústavní soud v dané věci pochybení tvrzená stěžovatelem neshledal. Zamítavá rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně byla založena na neexistenci příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví stěžovatele a postupem žalované nemocnice, a nikoli na neunesení důkazního břemena stěžovatelem. Obecné soudy se dostatečně vyrovnaly s námitkami stěžovatele o nedostatečně provedeném dokazování a z toho vyplývajících chybných skutkových závěrech. Tyto námitky stěžovatel v ústavní stížnosti znovu zopakoval, se snahou dosáhnout požadované náhrady škody. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do role další přezkumné instituce, tedy do role, která mu nenáleží. V této souvislosti je nutno připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by měla napravovat každé jejich (stěžovatelem tvrzené) pochybení. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti ( y ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, nalezne-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před obecným soudem a dospěl k závěru, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. V přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu